Top banner
zpět na homepage
Ekonomická vláda
Kategorie: Herní politiky EU

Koordinace rozpočtových politik států EU

Celosvětová ekonomická krize, která se naplno projevila v roce 2008, ale i kritická situace v Řecku a hrozba podobného vývoje v dalších státech eurozóny (např. v Portugalsku, Španělsku a Itálii) znovu otevřela otázku, na jakých pravidlech by měla být založená ekonomická spolupráce členských států EU.

Poslední vývoj jasně ukazuje, jak roste vzájemná propojenost členských států EU, zvláště pak států Eurozóny, a jak chování jednoho členského státu může mít zásadní vliv na prosperitu ostatních. V sázce je nejen budoucnost jednotné měny, ale také integračního projektu jako takového, protože případný kolaps eura by byl zásadním neúspěchem evropské integrace.

Evropská unie se musí soustředit nejen na řešení současné krize, ale také na obnovení důvěry v euro a evropskou ekonomiku a na zlepšení fiskální (rozpočtové) a monetární (měnové) zodpovědnosti jednotlivých členských států, pakliže se chce takovýmto scénářům vyhnout.

Zatímco někteří se domnívají, že problémem je pouze dlouhodobé porušování Paktu růstu a stability, jenž stanovuje fiskální kritéria pro členské státy, a prostým řešením je uplatňování přísnějších postihů a sankcí za jejich nedodržování (např. omezení příjmů z fondů EU nebo hlasovacích práv v EU), jiní jsou přesvědčeni, že je třeba hledat hlubší řešení a zaměřit se na diskuzi o dlouhodobém směřování Unie. Probíhající krize totiž upozornila na základní nedostatek eurozóny, která má sice jednu společnou měnu, nicméně jednotliví členové uplatňují rozdílné fiskální (rozpočtové) politiky. Tato situace vychází z politické reality a z míry evropské integrace, která se v současnosti nachází na pomezí ekonomické a politické integrace. Postup k měnové unii a zavedení eura v roce 2002 byly totiž vnímány nejen jako projekt ekonomický, ale také politický.

Některé státy dlouhodobě usilovaly o to, aby Rada ministrů financí států Eurozóny fungovala jako jakási ekonomická vláda Evropy, která by měla koordinaci členských států na starosti. Německo se této myšlence bránilo, protože by její prosazení mohlo vést k omezení nezávislosti Evropské centrální banky. Krize v Řecku i pomalé oživení evropského hospodářství po krizi z roku 2008 však odmítavý postoj Německa částečně mění.

Tématem koordinace fiskální politiky, alespoň na úrovni eurozóny, se v posledních letech Unie intenzivně zabývá. V praxi by takováto koordinace, a mohlo by se jednat právě o ustavení jakési evropské ekonomické vlády, znamenala větší kontrolu orgánů EU nad hospodařením členských států a možnost do tohoto hospodaření zasahovat.

Kritici však poukazují na neochotu členských států zavázat se k takovému kroku. Ekonomiky členských států se totiž výrazně liší a státy přirozeně sledují své partikulární (dílčí, osobní) zájmy, jak např. pravidelně ukazuje debata o finanční perspektivě EU (např. otázka budoucnosti společné zemědělské politiky). Představa, že by Evropská vláda v rámci vyšší míry koordinace hospodářské politiky jednotlivým zemím ukládala, jak spravovat státní dluh nebo jak investovat do oblastí jako např. vzdělávání nebo snižování chudoby, je pro mnohé nepřijatelná.

Odkazy:

Euroskop.cz: Luděk Urban o hospodářské strategii EU do roku 2020 (česky)
http://www.euroskop.cz/8801/15583/clanek/ludek-urban-o-hospodarske-strategii-eu-do-roku-2020/
EUobserver: EU holds first meeting on joint economic governance (anglicky)
http://euobserver.com/?aid=30118
Generation Europe, o.s. neodpovídá za obsah externích internetových stránek.