Top banner
zpět na homepage
Evropská diplomacie
Kategorie: Herní politiky EU

Evropská služba pro vnější činnost

Rozšiřování oblastí působnosti Evropských společenství na záležitosti mající mezinárodní přesah a vytváření Společné zahraniční politiky se sebou přineslo potřebu Evropské unie vytvořit systém zastupování a reprezentace svých zájmů v zahraničí. Po dlouhou dobu bylo vnější zastoupení EU velmi roztříštěné a nekoordinované. Až se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost vznikla pozice Vysokého představitele EU pro vnější vztahy a také nová instituce – Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ), které se také přezdívá Evropská diplomacie.

Catherine Ashton

Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/32/Catherine_Ashton_2012.jpg?uselang=cs

S rozšířením působnosti EU o oblast Společné zahraniční a bezpečností politiky (SZBP) se začalo hovořit o potřebě reformovat a zjednodušit vnější politiku EU. Ta byla navenek zastupována třemi hlavními aktéry. Zaprvé se jednalo o Předsedu evropské komise, jenž reprezentoval Unii především v oblasti zahraničního obchodu. Druhým zástupcem byl premiér či prezident předsedající členské země. Ten Unii zastupoval v otázkách bezpečnosti a širší zahraniční politiky. Nakonec také Vysokým představitelem pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, který pomáhal předsednické zemi.

Změnu přinesla až Lisabonská smlouva, která ustanovila funkci Vysokého představitele EU pro vnější vztahy (někdy označovaného jako evropského ministra zahraničí), jež spojila do jedné pozice evropského komisaře pro vnější vztahy, Vysokého představitele pro SZBP a funkce, které v oblasti zahraniční politiky zastávaly členské státy v rámci šestiměsíčních rotujících předsednictví. Na jeho bedrech tedy primárně leží zastupování EU ve vnějších vztazích. Reprezentuje EU také v otázkách Společné zahraniční a bezpečnostní politiky, předsedá Radě pro zahraniční věci a je také místopředsedou Komise pro vnější vztahy.

Vzhledem k široké škále povinností pod něj spadá Evropská služba pro vnější činnost, jež by mu měla s výkonem jeho povinností pomoci. Tyto dvě instituce by především měly zpřehlednit zahraniční politiku EU pro její zahraniční partnery. Evropská služba pro vnější činnost je složena z úředníků Evropské rady, Komise a diplomacií členských států, což navíc ve výsledku usnadňuje vzájemnou spolupráci těchto institucí a tvorbu jednotné zahraniční politiky.

Je však třeba říci, že pravomoci ESVČ jsou v Lisabonské smlouvě sepsány velmi nejasně a široce, a tak místo ke zjednodušení zahraniční politiky může reálně dojít k jejímu zkomplikování. Dalším problémem, kterému musí ESVČ čelit, je nedostatek financí. Ten je příčinou neschopnosti ESVČ zaplatit úředníky pocházející z diplomatických služeb členských států, kteří mimo jiné mají částečně zajišťovat propojenost mezi diplomacii EU a členských států. Odpůrci hlubší integrace v neekonomických oblastech také zdůrazňují, že jednotlivé členské země vykonávají svou nezávislou zahraniční politiku, které ubírá na důležitosti snaha EU angažovat se v této oblasti.

Odkazy:

Evropská komise: Portál Evropské služby vnější akce (anglicky)
http://eeas.europa.eu/index_en.htm
Euractiv.cz: Vnější vztahy EU (česky)
http://www.euractiv.cz/vnejsi-vztahy
WEISS, Tomáš. Dopady krize na formování vnější reprezentace EU. In KOZÁK, Kryštof et al. Dopady krize v euroatlantickém prostoru. Praha: Dokořán, 2012, s. 82-99. ISBN 978-80-7363-444-5.
Generation Europe, o.s. neodpovídá za obsah externích internetových stránek.