Top banner
zpět na homepage
Politika sousedství
Kategorie: Herní politiky EU

Finanční a investiční pomoc státům sousedícím s EU

Evropská politika sousedství (EPS) je zahraničněpolitický nástroj Evropské unie, který je spravován Evropskou komisí. EPS je nabídkou ke spolupráci, jejímž cílem je zajistit ve státech sousedících s EU zónu stability, bezpečnosti a prosperity sdílející stejné hodnoty jako EU. Tato iniciativa usiluje o úzkou spolupráci se sousedícími státy, nicméně předem vylučuje možnost plného členství.

vlajky

Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/65/Union_for_the_Mediterranean_flags.JPG?uselang=cs

Základním dokumentem je Strategie EPS z roku 2004, která byla doplněna v prosinci 2006 Strategií posílení EPS. Jedním z důležitých podnětů zformulování EPS bylo rozšíření EU o deset nových členů v květnu 2004. EU byla nucena zareagovat na fakt, že její hranice se výrazně posunuly východním směrem a že se na nich ocitly státy bez potenciálu v nejbližších letech vstoupit do EU. Tyto státy navíc řeší problémy, které by mohly znamenat ohrožení bezpečnosti EU. Zároveň po tak velkém rozšíření je v EU jen malá ochota bavit se o možnosti budoucího členství pro některé nové sousedy. EPS tak lze (v některých případech) popsat jako vše kromě členství. To je však z dlouhodobého hlediska nepřijatelné právě pro nové sousedy na východě, kteří často považují vstup do EU za jednu ze svých zahraničněpolitických priorit.

Mezi státy EPS tak můžeme rozlišovat dvě skupiny. Jednu tvoří bývalé republiky SSSR (Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie, Moldávie a Ukrajina), které často EPS chápou jen jako přestupní stanici k potenciálnímu budoucímu členství. Druhou skupinu tvoří středomořské státy, které již s EU spolupracují v rámci Partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu s jižním Středomořím. Tyto státy však o členství v EU neusilují.

EPS je založeno na dvoustranných dohodách, tzv. akčních plánech, které mají vyjadřovat co nejpřesněji potřeby jednotlivých států. Tyto plány jsou vypracovány na období od tří do pěti let a záleží zejména na jednotlivých státech, jak tento akční plán dodržují. Celý systém byl založen na myšlence, že tyto státy přijmou na základě svých akčních plánů určité prvky z právního systému EU a za to jim bude umožněn větší přístup ke společnému evropskému trhu a větší podíl na dotacích. Čtyři státy zatím zůstávají zcela nebo částečně mimo EPS, převážně z důvodu nedemokratického režimu či neochoty spolupracovat s EU. Těmito státy jsou Alžírsko, Bělorusko, Libye a Sýrie.

Evropská unie a Evropská komise, která je za EPS zodpovědná, považují EPS za hlavní zahraničněpolitickou iniciativu. Jestliže lze rozdělit státy, které se jí účastní na tzv. jižní (Středomoří) a východní dimenzi (bývalé republiky SSSR), lze podobné rozdělení najít i uvnitř Unie. Zejména nové členské státy podporují úsilí svých východních sousedů stát se v budoucnu plnoprávným členem EU. Na druhé straně středomořské země EU přirozeně kladou větší důraz na jižní dimenzi. To se prakticky projevuje i při realizaci EPS. Zatímco francouzské předsednictví v roce 2008 soustředilo svou pozornost na intenzivnější spolupráci se zeměmi v oblasti Středomoří a založilo tzv. Unii pro Středomoří, české předsednictví v roce 2009 odstartovalo projekt tzv. Východního partnerství, jehož cílem je prohloubení vztahů EU se šesti zeměmi východní Evropy a jižního Kavkazu. Spolupráce s tímto regionem je významná především z hlediska energetické bezpečnosti. Rozdíl mezi oběma dimenzemi EPS umocňují také rozdíly v intenzitě vzájemné spolupráce. Zatímco obchod mezi EU a východními sousedy v letech 2004–2008 vzrostl o 146%, mezi EU a jižními sousedy pouze o 69%.

Objevují se také různé interpretace sousedské politiky. Jedna z nich považuje EPS za náhradní řešení za členství, o které mají zájem východní sousedé. Druhá, podporovaná novými členskými zeměmi ze střední a východní Evropy, mluví o předstupni členství. Samotná EU se konečnému rozhodnutí vyhýbá, ve svých dokumentech uvádí, že EPS má za cíl vytvořit kolem svých hranic kruh přátelských států, sdílejících s EU společné hodnoty. Ačkoli se dnes EU o dalším rozšíření bavit nechce, budou-li státy na východní hranici dnešní EU plnit své akční plány, EU se konečné odpovědi ohledně jejich plného zapojení nevyhne. Co se týče jižní dimenze EPS, do pádu autoritativních režimů v Tunisku a Egyptě zde bezpečnostní a ekonomické zájmy EU dominovaly nad snahou o demokratickou reformu v těchto zemích, což poškodilo obraz EU v očích tamních prodemokratických sil. Také proto v březnu roku 2011 proběhla revize jižní dimenze EPS a v jejím rámci vzniklo Partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu s jižním Středomořím, které klade mnohem větší důraz na dodržování lidských práv a demokratizaci regionu.

Ve spojitosti s Evropskou politikou sousedství zůstává však stále nezodpovězena otázka, zda unijní hodnoty, které se EU touto politikou snaží šířit, budou v takto odlišných regionech fungovat. Z těchto důvodů se také spekuluje o zrušení této politiky jako neefektivní, příliš intervenční (zasahující do vnitřních záležitostí zemí) a především nákladné.

Další informace:

Euractiv.cz: Evropská politika sousedství (česky)
http://www.euractiv.cz/vnejsi-vztahy/link-dossier/evropska-politika-sousedstvi-000048
Euroskop.cz: Evropská politika sousedství (česky)
http://www.euroskop.cz/8714/sekce/evropska-politika-sousedstvi/
European Commission: European Neighbourhood Policy (anglicky)
http://ec.europa.eu/world/enp/index_en.htm
Generation Europe, o.s. neodpovídá za obsah externích internetových stránek.