Top banner
zpět na homepage
Imigrační politika
Kategorie: Herní politiky EU

Imigrační politika

Vyspělé státy Evropské unie se již po desetiletí potýkají s velkým množstvím přistěhovalců z třetích zemí mimo EU. V posledních deseti letech se státy Evropské unie usnesly na nutnosti řešit problematiku imigrace společně a zavedly proto celou řadu společných opatření. Důsledky imigrace jsou pro Evropskou unii dvojsečné. Na jednu stranu legální imigrace v konkrétních případech výrazně podporuje ekonomický růst států nebo pomáhá vyrovnat se s negativními důsledky celkového stárnutí evropské populace, na druhou stranu nelegální imigrace s sebou může přinášet řadu negativních jevů, např. kriminalitu. Celkově se pak státy s velkým množstvím přistěhovalců potýkají s problémy, jak tyto skupiny efektivně začlenit do většinové společnosti.

imigranti

Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/37/Arrivo_di_clandestini_nel_mare_di_Lampedusa.JPG

V zásadě je nutné rozlišovat imigraci legální a imigraci nelegální. Legální imigrace není ve státech Evropské unie nijak přísně omezována a dokonce je v některých státech pro určité profesní skupiny (např. pro programátory v Německu) aktivně podporována. Pro většinu lidí však není legální cesta do států Evropské unie dostupná, protože nedisponují dostatečnými prostředky (finance, kontakty, vzdělání), aby se v evropských státech uchytili. Snaží se proto do států Evropské unie dostat nelegální cestou. Podstatná většina lidí, kteří se dostávají na evropský kontinent, nepochází z oblastí zasažených válečnými konflikty a nemají proto šanci získat v evropských státech azyl. Jejich hlavní motivem je vidina lepšího živobytí. Rozdíly v životní úrovni mezi Evropou a některými státy jsou tak vysoké, že jeden člověk zaměstnaný za minimální mzdu v Evropském státě dokáže uživit širokou rodinu v domovské zemi.

Do Evropy se snaží dostat lidé z celého světa, od Afriky, přes východní Evropu až po celou Asii. U těchto zemí platí, že pokud byly v minulosti koloniemi některých Evropských států, tak se migranti budou snažit dostat právě do té země, na kterou mají silné historické vazby. V těchto zemích již existuje silná komunita přistěhovalců, ve které se mohou jednodušeji prosadit. To je například situace Francie, Velké Británie, BelgieŠpanělska. V jiném případě se snaží přistěhovalci dostat do regionálně nejbližší země s dostatečně vysokou životní úrovní.

Můžeme proto rozlišovat dva základní směry imigrace do Evropy. Jedná se o směr jižní a východní. Jižním směrem proudí do Španělska, Portugalska, Francie a Itálie především nelegální imigranti z Afriky. Tzv. východním směrem proudí hlavně do Německa, Rakouska, ale v poslední době již také do České republiky a dalších středoevropských států přistěhovalci hlavně ze zemí bývalého sovětského svazu.

Legální i nelegální migrace s sebou nese řadu důsledků pro cílové státy, které jsou nuceny se s danou situací vyrovnávat. Mezi hlavní důsledky nelegální imigrace patří nárůst kriminality, organizovaný zločin spojený s pašováním a zaměstnáváním nelegálních přistěhovalců. Ve většině západoevropských zemí v posledních letech opět vyvstává značný problém plné integrace rozsáhlých přistěhovaleckých skupin, především muslimské víry, do většinové společnosti.

Unie se intenzivně zabývá imigrační politikou od roku 1999 (summit v Tampere). Od té doby byla realizována řada programů, které si kladou za cíl jak prevenci a restrikci nelegální migrace, tak například sjednocení azylových procedur v jednotlivých členských státech. Od roku 2003 funguje databáze EURODAC, do které jsou zanášeny biometrické údaje každého žadatele o azyl v Evropské unii, čímž se zabraňuje tomu, aby ten samý člověk žádal o azyl ve více evropských státech. S některými zeměmi, např. Albánie, byl dohodnut program ANEAS na vracení nelegálních přistěhovalců. Nejhmatatelnějším restriktivním opatřením bylo vytvoření agentury FRONTEX, jejímž cílem je koordinovat spolupráci pohraničních služeb jednotlivých členských států.

Evropská unie se dlouhodobě snaží o vytvoření společné imigrační politiky, která by spočívala na zásadách jednotného přístupu (stejná pravidla tak, aby se migranti nesnažili využít měkčího přístupu v některých členských zemích), finanční solidarity (tj. solidarity těch zemí, které nemusejí pracovat s velkým přílivem migrantů a naopak těmi, které jsou častým cílem migrace – např. státy Středozemí nebo východní hranice EU), přísného postihu nelegální migrace (včetně společného postupu při navracení nelegálních migrantů do jejich zemí původu) a případné související ilegální činnosti, aktivní integrace migrantů v nové zemi nebo zvláštní ochrany dětí a nezletilých migrantů. Řešení imigrace na evropské úrovni však členským státům odpírá možnost bezvýhradně kontrolovat, kdo může vstoupit do jejich země a také zároveň nemohou sami plně regulovat množství imigrantů v závislosti na potřebách jejich národního trhu.

Odkazy:

Europa.eu: Brožura Příležitost a výzvy. Migrace v Evropské unii (česky)
http://ec.europa.eu/publications/booklets/move/81/cs.pdf
Migraceonline.cz: Migrace a EU (česky)
http://www.migraceonline.cz/temata/EU/
Europa.eu: Towards a common European Union immigration policy (anglicky)
http://ec.europa.eu/justice_home/fsj/immigration/fsj_immigration_intro_en.htm
Generation Europe, o.s. neodpovídá za obsah externích internetových stránek.