Top banner
zpět na homepage
Ekologická daň
Kategorie: Herní politiky EU

Zavedení jednotné evropské ekologické daně

Hlavní myšlenkou tohoto nástroje ochrany životního prostředí je méně zdanit lidskou práci a více zdanit energie a suroviny. Ekologická daň tedy působí jako ekonomický tlak, jehož výsledkem by měla být ekonomika postavená na sofistikovaných výrobcích, které potřebují hodně lidské práce, včetně té intelektuální, a relativně málo surovin. Ekologické daně by měly být rozpočtově neutrální, jinými slovy zavedení daní ze spotřeby elektrické energie, plynu, či uhlí by mělo být kompenzováno snížením jiných daní (např. důchodových) tak, aby se nezvýšila celková daňová zátěž obyvatel.

skladka

Ekologická daň byla v České republice  zavedena od 1. ledna 2008, a to na ceny zemního plynu, elektřiny a pevných paliv (např. uhlí). Plátci nejsou občané (spotřebitelé), ale výrobci a dodavatelé. Výběrčím daně jsou příslušné státní orgány. Ekologická daň byla v ČR zaváděna v souladu s politikou EU, ale je zároveň výsledkem národní strategie. Ekologická daň je součástí komplexnějšího procesu, kterému říkáme ekologická daňová reforma, jejíž součástí je například i zavedení daně z produkce oxidu uhličitého.

Ekologická daňová reforma je pak součástí širšího pole politik a nástrojů v oblasti životního prostředí. Mezi ně dále patří mezinárodní smlouvy směřující ke snížení emisí skleníkových plynů. Z významných směrnic EU v oblasti ochrany životního prostředí můžeme jmenovat například  směrnici 2009/28/EC z dubna 2009, která upravuje podporu zavádění biopaliv tím, že členským státům nařizuje jejich minimálně desetiprocentní podíl na celkovém prodeji paliv na národních trzích do konce roku 2020. V praxi to například znamená, že si u čerpacích stanic nakoupíte benzín či naftu smíchané v určitém poměru s biopalivy. Směrnice číslo 2003/96 pak vymezuje daňovou politiku EU v oblasti energetických výrobků a elektřiny. Na základě této směrnice vznikly již zmiňované tři nové daně: daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny, které doplnily již existující spotřební daň z minerálních olejů (z benzínu a nafty).

Všechna tato opatření mají za cíl snížení produkovaných emisí  v celé Unii. Ekologická daň je zásadní součástí tohoto mixu, jelikož motivuje spotřebitele k výběru ekologických produktů a k rozumnější spotřebě. Zároveň tato daň činí konkurenceschopnějšími ekologické technologie, které by jinak spotřebitel nevyhledával kvůli jejich vysokým nákladům. Pokud by bylo přijato opatření, které by zavádělo takovouto daň ve všech členských státech, rozhodně by se jednalo o zásadní krok směrem k naplnění výše zmíněných závazků přijatých EU. Kritiků takového opatření by se jistě našla celá řada, od zástupců průmyslu po občany, kteří by byli nespokojeni s růstem zdanění. Faktem totiž zůstává, že předpoklad této politiky (nezvyšování daní), není příliš důsledně naplňován. Je tedy pravděpodobné, že by došlo k nárůstu celkové cenové hladiny a snížení spotřeby podniků a domácností.

Odkazy:

Ministerstvo životního prostředí České Republiky: Ekologická daňová reforma (česky)
http://www.mzp.cz/cz/edr
Ekolist.cz: Ekologická daňová reforma vybrala méně, změna pojištění se nekoná (česky)
http://www.ekolist.cz/zprava.shtml?x=2151540
Europa.eu: Daňová politika EU v oblasti energií (anglicky)
http://ec.europa.eu/taxation_customs/taxation/excise_duties/energy_products/alternative_energy/index_en.htm
Generation Europe, o.s. neodpovídá za obsah externích internetových stránek.