Top banner
zpět na homepage
Jazyk EU
Kategorie: Herní politiky EU

Omezení politiky mnohojazyčnosti Evropské unie

Evropská unie má v současné době 23 oficiálních jazyků. Výdaje na překlady zasedání a oficiálních dokumentů se vyšplhaly z nedávných 670 mil. eur před rozšířením EU na současnou 1 miliardu eur. Jednota v rozmanitosti je jedním z hesel Evropské unie. Politika, ve které se projevuje snad nejvíc, se týká právě jazyků EU. A z Evropské komise a Bruselu se tak stává novodobý Babylon, ve kterém je nezbytná práce překladatelů a tlumočníků.

V prosinci 2001, v Evropském roce jazyků, přijal Evropský parlament rezoluci na podporu jazykové různorodosti. O tři měsíce později požádala Rada složená z ministrů školství členských států Evropskou komisi o vytvoření plánu k naplnění zmíněných cílů. V červenci 2003 přijala Evropská komise Akční plán na podporu výuky jazyků a jazykové různorodosti. Politika mnohojazyčnosti se zakládá na přesvědčení, že občané, podniky a soudy mají právo na informace v jazycích, jimž rozumějí.

EU má dnes 27 členských států. Každý z nich si při svém vstupu určil, který z jazyků používaných na svém území si přeje používat jako úřední jazyk EU. V kterémkoli z těchto jazyků lze orgánům EU zaslat dokument a onen orgán je povinen v tomto jazyce také odpovědět. Největší boom v této oblasti nastal k 1. květnu 2004, kdy došlo nejen k největšímu rozšíření EU, ale také ke vstupu zemí, jejichž oficiální jazyk se v devíti případech z deseti oficiálně používá výlučně na jejich územích. To byla zejména pro frankofonno-germanofonní západní Evropu nová situace.

I když jsou všechny oficiální jazyky považovány za rovnocenné, v praxi jsou si některé jazyky rovnější. V rámci Komise se valná část překladů omezuje na anglickou, francouzskou a německou verzi a některé neformální schůzky se konají bez účasti tlumočníků a pracovním jazykem je pouze angličtina. Soudní dvůr pro změnu používá v interní komunikaci pouze francouzštinu, která je podle odborníků považovaná za právní jazyk. Zejména Francouzi ostře protestují proti nárůstu komunikace v anglickém jazyce. Německá kancléřka se naopak nechala slyšet, že by uvítala větší zastoupení němčiny, jakožto nejrozšířenějšího mateřského jazyka v EU.

Mnozí se obávají, že současná podoba naplňování politiky mnohojazyčnosti ohrožuje funkčnost Evropské unie, překlady a tlumočení vyžadují čas i značné finanční prostředky navíc a tato politika má i významné ekologické dopady vzhledem ke spotřebě papíru na dokumenty ve všech úředních jazycích. Nezanedbatelný je také fakt, že některé regionální jazyky jsou mnohem více užívány než ty na oficiálním seznamu EU. Jeden příklad za všechny. Katalánštinou mluví sedm milionů lidí nejen ve Španělsku, ale také v Andoře, a přesto tento jazyk na oficiálním seznamu není. Naproti tomu maltsky a estonsky mluví pouze 400 tisíc Malťanů a necelý milion Estonců. Katalánci však podobně jako Baskové nebo Velšané ovládají i hlavní úřední jazyk svého státu.

Na druhou stranu náklady na mnohojazyčnost stále představují zanedbatelnou položku unijního rozpočtu a přitom dávají každému občanovi možnost získat informaci v jazyce své země. Navíc politika mnohojazyčnosti zrovnoprávňuje občany mezi sebou navzájem. Kdyby byla úředním jazykem například pouze angličtina, měli by britští, maltští a irští europoslanci při zasedáních Evropského parlamentu nespornou výhodu oproti zástupcům občanů z jiných zemí.

Pokud by se tato politika měla v budoucnu měnit směrem k větší jednotnosti, jednalo by se vlastně o omezení politiky mnohojazyčnosti. Počet úředních jazyků by se snížil nejspíše na 3 (němčina, francouzština a angličtina) a v některých případech by se nejspíše používala pouze angličtina. S tímto opatřením by byla nutně spojena také podpora výuky těchto jazyků na školách po celé EU. V konečném důsledku by toto opatření podpořilo jednotnost Unie a její propojenost, ale cesta k uskutečnění tohoto cíle by byla jistě obtížná, například pro odpor nacionálně smýšlejících politiků a občanů Unie. Unifikace, pokud by tato politika uspěla, by mohla být považována za negativní jev, vedoucí ke ztrátě lokální jedinečnosti, kterou si EU předsevzala chránit.

Odkazy:

Evropská komise: Mnohojazyčnost (česky)
http://ec.europa.eu/languages/languages-of-europe/eu-languages_cs.htm
National Geographic: With 20 Official Languages, Is EU Lost in Translation? - kritický článek o politice mnohojazyčnosti (anglicky)
http://news.nationalgeographic.com/news/2005/02/0222_050222_translation.html
Euractiv.com: Group pushes to bolster French-language legal supremacy - článek navrhující francouzštinu jako jediný oficiální jazyk EU, obsahuje argumenty proti politice mnohojazyčnosti (anglicky)
http://www.euractiv.com/en/culture/group-pushes-bolster-french-language-legal-supremacy/article-161623
Euractiv.com: Merkel urged to strengthen German language in Brussels- článek obsahující argumenty Německa pro posílení německého jazyka v rámci EU (anglicky)
http://www.euractiv.com/en/culture/merkel-urged-strengthen-german-language-brussels/article-165046
Generation Europe, o.s. neodpovídá za obsah externích internetových stránek.