Top banner
zpět na homepage
Tunisko
Kategorie: Sousedé EU

Tuniská republika

Tunisko, oficiálním názvem Tuniská republika, leží ve středomořské oblasti, na východním pobřeží severní Afriky. Na rozloze 162 155 km2 (z toho 25 000 km2 poušť) žije přibližně 10 tisíc obyvatel. Každá země severní Afriky se něčím liší od těch ostatních, Tunisko bychom vedle Egypta mohli považovat za ráj turismu, který tvoří jeden z největších příjmů země.

statni vlajka
Základní údaje
Běžný název Tunisko
Oficiální název (=rozšířený název) Tuniská republika
Název v národním jazyce Al Džumhúrija At Tunisia
Hlavní město Tunis
Státní zřízení prezidentská republika
Rozloha 163 610 km2
Délka hranic 1 424 km
Obyvatelstvo 10 732 900 (červenec 2011)
Přírůstek obyvatel 0,964% (2011)
oficiální Jazyk arabština
ostatní Jazyky francouzština
Měna tuniský dinár (TND)
HDP 46,36 miliard USD (2011)
HDP na hlavu 9 600 USD (2011)
Růst HDP -0,8% (2011)
Člen EU ne
Dluh 51,8% HDP (2011)
Počet migrantů -1,78 migrantů/1000 obyvatel (2011)
Etnické menšiny Arabové 98%, Evropani 1%, Židé a další 1%
Hlava státu prezident republiky Moncef Marzouki (13. prosinec 2011)
Předseda vlády Hamadi Jebali (14. prosinec 2011)

Národně osvobozenecký boj Tuniska s koloniální velmocí Francií, který začal koncem 30. let minulého století, skončil 20. března 1956, kdy Tunisko získalo úplnou nezávislost. Poté nastalo krátké období vlády tuniského beje (vládce), které skončilo v roce 1957, kdy Tunisko bylo prohlášeno republikou. Prezidentem se stal Habib Bourguiba, dlouholetý bojovník a vůdce boje za nezávislost Tuniska. V čele státu stál plných 30 let.

Země je dnes rozdělena na 24 guvernátů včetně hlavního města Tunisu. Tunisko je republikou prezidentského typu, kde prezident disponuje silnými osobními pravomocemi. Je volen v přímých volbách, s funkčním obdobím 5 let. Zákonodárná moc náleží dvoukomorovému parlamentu - Poslanecké sněmovně Parlamentu (Chambre des Députés, předseda Fouad M´Bazaa) a Sněmovně poradců (Chambre des Conseillers). Parlament má v současné době 189 poslanců. Drtivou většinu křesel (152, tj. 80%) má v parlamentu RCD (Rassemblement Constitutionel Démocratique - Demokratické ústavní sdružení). Poslanecký mandát je pětiletý.

Poslední parlamentní volby v Tunisku se konaly v říjnu 2004. Do Parlamentu kandidovalo celkem 7 politických stran a 7 nezávislých uskupení. Podle očekávání zvítězila vládnoucí strana RCD. S parlamentními volbami probíhaly současně i druhé volby hlavy státu v historii Tuniské republiky. Zvítězil s drtivou převahou a na čtvrté pětileté funkční období byl opětovně zvolen Zine El Abidine Ben Ali, který získal 94,48% hlasů. Prezidentských voleb se zúčastnili i Tunisané, žijící v zahraničí.

Tuniská republika je členem řady mezinárodních organizací, především Organizace spojených národů (aktivně se podílí na činnosti prakticky všech specializovaných organizací OSN). Na mezinárodním politickém poli se snaží hrát aktivní roli. Tunisko se mj. aktivně zapojilo do operací OSN na udržení míru v Bosně a Hercegovině, Somálsku, Kambodži a Západní Sahaře. Je také aktivním členem Ligy arabských států (LAS), Organizace africké jednoty (OAJ) a Organizace islámské konference (OIK). V roce 2001 bylo Tunisko nestálým členem Rady bezpečnosti Organizace spojených národů. Podporuje program reforem OSN.

Ve vztahu k NATO dospělo Tunisko nejdále z arabských států a ve vzájemných vztazích neexistují žádné výraznější konflikty. Potenciál k rozvoji a posílení vzájemné spolupráce existuje, určitou brzdou je pouze neexistence bezpečnostní dohody mezi NATO a Tuniskou republikou. Tuniská strana se dosud nikdy nezúčastnila společných vojenských cvičení.

Tunisko je zakládajícím účastníkem Barcelonského procesu z roku 1995. Jeho hlavním zájmem je vytěžit maximum z ekonomické a finanční spolupráce států v oblasti Středozemního moře a EU. Tunisko patří mezi nejvýznamnější příjemce z fondu MEDA (finanční nástroj Evropské unie k provádění euro-středomořského partnerství) v přepočtu na jednoho obyvatele.Ve dnech 5.-6.prosince 2003 bylo Tunisko v rámci Barcelonského procesu hostitelskou zemí historicky prvního euro-maghrebského summitu „5+5“ za účasti členských zemí Svazu arabského Maghrebu (Union du Maghreb Arabe – UMA). I když summit opětovně potvrdil „tradiční“ neshody v rámci Maghrebu (oblast severní Afriky), lze jej považovat za úspěch tuniské diplomacie.

Tradičními ekonomickými partnery z EU jsou Belgie, Francie a Dánsko. Exportním zbožím jsou především textil a bavlna a zemědělské produkty. Obava o osud a budoucnost textilního průmyslu v prostoru euro-středomořských států vedla Tunisko k uspořádání další mezinárodní konference - konference ministrů v září 2004 v Tunisu. Po vypršení Dohody o textilu a vláknech (Accords multifibres) k datu 1.1.2005 a tím zrušení dovozních kvót pro textilní výrobky (obava z expanze laciných textilních výrobků z jihoasijských států, zejména z Číny) způsobila nejistotu Tuniska kvůli možné ztrátě pozice tradičního vývozce na evropské trhy. Účastníci konference přijali tzv. Tuniskou deklaraci, v níž jsou stanoveny zásady solidarity v boji s levným asijským textilním zbožím, a především výzva sdružovat středomořské země v této oblasti.

V roce 2006 pro 40% všech dovážených výrobků, zařízení a polotovarů, které nejsou vyráběny v Tunisku, byly zrušeny celní poplatky úplně. U zbývající části výrobků dovážených z EU došlo již k podstatnému snížení cel. Tuniská strana již od září 2004 plní své závazky, vyplývající z Asociační dohody, upravující vzájemné vztahy mezi EU a Tuniskem, a pro nově přistoupivší státy střední a východní Evropy začala uplatňovat preferenční celní tarify v souladu s touto dohodou.

Tunis na Google Maps

Odkazy:

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: encyklopedie zemí, Tunisko (česky):
http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/stat.asp?StaID={4842FB7D-E177-4BDB-B5C9-5599AE076A87}
Informace portálu businessinfo.cz o Tunisku (česky):
http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/tunisko/1001496/
Generation Europe, o.s. neodpovídá za obsah externích internetových stránek.