Top banner
zpět na homepage
Alžír
Kategorie: Sousedé EU

Alžírská demokratická a lidová republika

Alžírsko je rozlehlá země na severu Afriky. Po Súdánu je největší zemí v Africe a jedenáctou na světě. Více než čtyři pětiny rozlohy Alžírska zaujímá Sahara, pod jejímž povrchem byla v 50. letech objevena rozsáhlá ložiska ropy a zemního plynu. Alžírsko má na severu 998 km dlouhé pobřeží Středozemního moře.

statni vlajka
Základní údaje
Běžný název Alžírsko
Oficiální název (=rozšířený název) Alžírská demokratická a lidová republika
Název v národním jazyce Al Jumhuriyah al Jaza'iriyah ad Dimuqratiyah ash Sha'biyah
Hlavní město Alžír
Státní zřízení prezidentská republika
Rozloha 2 381 741 km2
Délka hranic 6 343 km
Obyvatelstvo 37 100 000 (1.leden 2012)
Přírůstek obyvatel 1,165% (2012)
oficiální Jazyk arabština
ostatní Jazyky Tamazight (Kabylie) a další berberské dialekty
Měna alžírský dinár (DZD)
HDP 190,7 miliard USD (2011)
HDP na hlavu 7 400 USD (2011)
Růst HDP 2,5% (2011)
Člen EU ne
Dluh 6,6% HDP (2011)
Počet migrantů -0,27 migrantů/1000 obyvatel (2011)
Etnické menšiny Evropanů méně než 1%, Tuaregové 0,5%
Hlava státu prezident republiky Abdelaziz Bouteflika (28. duben 1999)

Na západě hraničí Alžírsko s Marokem (1559 km) a Západní Saharou (42 km). Na jihozápadě má společnou hranici s Mauretánií (463 km) a Mali (1376 km). Na jihovýchodě sousedí s Nigerií (956 km), na východě s Libyí (982 km) a na severovýchodě s Tuniskem (965 km). Krajinu tvoří dva hlavní geografické celky – pohoří Atlas na severu a poušť Sahara na jihu. Klima je suché až polosuché. Pro oblast Atlasu je typické kontinentální klima s horkými léty a studenými zimami, na jihu země vládne suché a horké pouštní počasí s vysokými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí.

Hlavou Alžírské demokratické a lidové republiky je od 28. dubna 1999 prezident Abdelaziz Bouteflika. Prezident je volený na maximálně dvě období, z nichž každé trvá pět let. Mezi jeho pravomoci náleží jmenovat předsedu vlády, který vládu sestaví. Současným předsedou vlády je Abdelaziz Belkhadem. Alžírský parlament je dvoukomorový. Skládá se z dolní komory – Národního shromáždění, které tvoří 380 poslanců s pětiletým volebním obdobím a horní komory – Rady národů se 144 místy. Státní vlajka je tvořena dvěma shodnými vertikálními pruhy zelené a bílé barvy. Uprostřed vlajky je červená, pěticípá hvězda uvnitř srpu měsíce, přičemž zelená barva, hvězda a srpek měsíce jsou tradiční symboly islámu, který je státním náboženstvím.

Obyvatelstvo Alžírska tvoří z 80 % Arabové, 20 % pak představují Berbeři (Mozabité, Šáwiové, Kabylové, Tuaregové). Valná většina obyvatel žije v severních, pobřežních oblastech. Zhruba 1,5 milionů lidí pak obývá jižní, pouštní území, a to hlavně oázy. Obyvatelstvo je negramotné asi ze dvou pětin, velkým problémem je dětská práce - děti pracují již od útlého věku, proto do školy chodí jen krátce či vůbec. Největší část obyvatelstva tvoří lidé ve věku 15 – 64 let (68%), okolo 27% obyvatel tvoří děti do 14 let a zbytek, tedy přibližně 5% populace jsou lidé starší 64 let. Průměrný věk obyvatelstva je 25 let. Délka dožití je okolo 74 let, přičemž ženy se dožívají 75 let a muži 72 let. Roční přírůstek činí 0,01711 % za rok. Státním náboženstvím je sunnitský islám, který vyznává asi 99% obyvatel. Jedno procento pak tvoří křesťané a židé.

Nejdůležitější složkou alžírského hospodářství je těžba ropy, poté zemního plynu, fosfátů, rud a rtuti. Dalším důležitým odvětvím je zpracování železa a oceli. Ropa a zemní plyn představují 98% exportu země a zajišťují tak 95% příjmu země. Příjmy z ropy a zahraniční půjčky pomohly financovat průmyslové projekty zahrnující výstavbu železáren, oceláren a hlavních odvětví petrochemie. Alžírsko je také jednou z mála afrických zemí, která má vlastní automobilový průmysl. Rozvinutý je také potravinářský, textilní a chemický průmysl. Dodávky elektřiny jsou na 95% území, k elektřině jsou tedy připojeny téměř všechny domácnosti. Zemní plyn je dodáván do velké většiny domácností. Předpokládá se, že do roku 2015 by měly být k plynu připojeny všechny domácnosti v Alžírsku.

Čtvrtina lidí pracuje v zemědělství, i když orná půda zaujímá pouze 3% území. Pěstuje se pšenice, hrozny, olivy, které se poté vyváží do Evropy. Významným exportním artiklem jsou datle, jichž je Alžírsko šestým největším producentem na světě. Toto však tvoří jen 13% HDP. Nezaměstnanost je kolem 15%.

Prvními známými obyvateli tohoto území byli Berbeři, kteří se na severu Afriky usadili v roce 3000 př.n.l. Ve 3. století př.n.l. zaútočili na Numidii (berberské království) Kartáginci a založili zde mocnou říši. Tu si později podmanili Římané. Jejich nadvláda však skončila roku 431, kdy území ovládly kmeny Vandalů ze Španělska. V 7. století se přes území několikrát přehnali Arabové, kteří přinesli islám a arabštinu. Islám se brzy poté stal hlavím náboženstvím. Od roku 1519 ovládali pobřeží osmanští Turci. K Osmanské říši dnešní Alžírsko připojil Chair – Ad Din se svým bratrem Arujem. Aruj udělal z Alžírska základnu korzárů. Roku 1830 obsadila toto území francouzská vojska pod záminkou, že pobřeží je rájem pirátů. O rok později zde byla založena Francouzská legie. Následovala léta bojů mezi Francouzi a arabskými a berberskými kmeny. Celé území se Francii podařilo ovládnout až roku 1902. V následujících letech do Alžírska přišlo mnoho obyvatel Evropy – zejména Francouzi, Španělé a Italové, kteří zaujali výhodné území na pobřeží a nakoupili nejdražší pozemky ve městech. Poté získali francouzské občanství, zatímco původní muslimští Arabové stáli mimo – bez občanství a volebního práva. Po 2. světové válce se začalo prosazovat osvobozenecké hnutí. Hlavní silou byla Fronta národního osvobození (FLN), která v roce 1954 zahájila boj za nezávislost. V roce 1956 již ovládala velkou část země a podnikala teroristické útoky na města. Francie poslala do Alžírska jako odpověď půl milionu vojáků na ochranu svého obyvatelstva. Tato vojska se v roce 1958 vzbouřila a dosadila do svého vedení generála Charlese de Gaulla. De Gaull usiloval o zachování Alžírska pod francouzskou nadvládou, ale později sám pochopil, že je to nemožné, a tak se v roce 1962 přičinil o vyhlášení nezávislosti. Poté více než milion osadníků opustilo Alžírsko a odešlo do Francie. Prvním prezidentem se stal levicový radikál Ahmed ben Bella. Ten byl však v roce 1965 svržen svým ministrem obrany Huarim Bemedienem. Bemedien přeměnil Alžírsko v socialistický stát, znárodnil ropné společnosti. Po jeho smrti nastoupil na jeho místo plukovník Bendžedíd Šadlí, který zmírnil politiku země. Jeho vláda v roce 1989 zavedla systém více stran. V roce 1991 prezident Šadlí rezignoval a k moci se dostala armáda. Bylo rozpuštěno Národní shromáždění a vlády v zemi se ujala Nejvyšší státní rada, v čele s Muhammadem Budiáfem. Ten byl v roce 1992 zavražděn a na jeho místo nastoupil Ali Kafi. Toto byl počátek krvavých potyček mezi armádou a Ozbrojeným islámským hnutím (AIM). V roce 1994 opouští Alžírsko velké množství cizinců, na než jsou směřovány útoky fundamentalistů. V tomtéž roce se prezidentem stává Lámín Ziruál, který přes vážnou situaci vypisuje v roce 1997 volby, ve kterých zvítězily strany blízké prezidentovi.

Javier Solana, nejvyšší představitel EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku označil Alžírsko za základního partnera EU v boji proti terorismu a nelegální imigraci. Alžírsko hostí a financuje Protiteroristické centrum Africké unie a s EU se shodlo na plánu boje proti terorismu. Na setkání zemí severoafrického Magrebu dokonce alžírský velvyslanec naznačil, že Alžírsko požádá o začátek vstupních rozhovorů do EU.

Alžír na Google Maps

Odkazy:

oficiální stránky alžírského velvyslanectví v ČR (česky):
http://www.algerie.cz
portál americké zpravodajské služby CIA (v angličtině):
https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ag.html
Encyklopedie států na stránkách Ministerstva zahraničí ČR (česky):
http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/stat.asp?StaID={6473D42C-66B5-4AF9-81BA-650DA4C729E2}
Generation Europe, o.s. neodpovídá za obsah externích internetových stránek.