Top banner
zpět na homepage
Izrael
Kategorie: Sousedé EU

Stát Izrael

Izrael je stát ve východním středomoří. Je to jediná země na světě, ve které tvoří většinu obyvatelstva lidé židovského původu. V Izraeli žijí také národnostní a náboženské menšiny, hlavně Arabové (muslimové i křesťané) a Drúzové.

statni vlajka
Základní údaje
Běžný název Izrael
Oficiální název (=rozšířený název) Stát Izrael
Název v národním jazyce Medinat Jisrael
Hlavní město Jeruzalém
Státní zřízení parlamentní republika
Rozloha 20 770 km2
Délka hranic 1 017 km
Obyvatelstvo 7 590 758 (červenec 2012)
Přírůstek obyvatel 1,541% (2012)
oficiální Jazyk hebrejština, arabština pro arabskou menšinu
ostatní Jazyky
Měna nový izraelský šekel (ILS)
HDP 242,9 miliard USD (2011)
HDP na hlavu 31 400 USD (2011)
Růst HDP 4,7% (2011)
Člen EU ne
Dluh 74% HDP (2011)
Počet migrantů 1,94 migrantů/1000 obyvatel (2012)
Etnické menšiny Židé 76,4% (narozeno v Izraeli 67,1%, narozeno v USA nebo v Evropě 22,6%, narozeno v Africe 5,9%, narozeno v Asii 4,2%),
ostatní, především arabského původu 23,6% (2004)
Hlava státu prezident republiky Šimon Peres (15. července 2007)
Předseda vlády Binyamin Netanyahu (31. březen 2009)

Izrael je stát s velice dramatickými dějinami. Byl založen v r. 1948 a nachází se v místech, kde existoval ve starověku židovský stát a kam je připisován děj biblických událostí. Po zániku starověkého židovského státu ovládalo v průběhu dějin území dnešního Izraele množství různých říší, mj. Babylonská říše, starověká Persie, Římská říše, Byzanc, arabský Chalífát či Osmanská (turecká) říše. Už ve starověku většina Židů území dnešního Izraele opustila kvůli perzekucím. Rozprchli se do celého světa, hlavně do oblastí dnešních arabských států na Blízkém východě a do Evropy. Z hlediska novodobého Izraele je však nejdůležitější hlavně vývoj v 19. a 20. století. Židé se ve svém exilu stali nejednou terčem záště většinové společnosti (antisemitismus). Vinou antisemitismu trpěli v historii často více Židé, kteří se nacházeli nikoliv v muslimských, ale v křesťanských zemích. V převratném 19. století se zdálo, že evropský antisemitismus pomalu ustupuje. Když však v Evropě na konci 19. století vypukla další velká vlna antisemitismu, přimělo to některé evropské židovské intelektuály k vypracování politického programu, který by pomohl Židy ochránit. Vzniklo tak politické hnutí zvané sionismus. Jeho posláním bylo vybudování židovského státu, v němž by jakýkoliv člověk židovského původu našel útočiště. Sionisté začali být velice aktivní v Palestině, tedy na území biblického židovského státu (přistěhovávali se do Palestiny a vykupovali zde zemědělskou půdu). Poté, co byla v první světové válce poražena Osmanská říše, převzala správu Palestiny Velká Británie. Ta sionisty zpočátku podporovala. V Palestině však začal narůstat konflikt mezi přícházejícími sionisty a již zde žijícími Araby. Arabové žili v Palestině od 7. století a ještě v r. 1947 žilo v Palestině dvakrát více Arabů než Židů. Konflikt nabral další dimenzi v letech 1945-1948. Hrůzy holocaustu byly jedním z důležitých faktorů, které přiměly mezinárodní společenství k podpoře vyhlášení nezávislého židovského státu v Palestině i proti vůli arabských obyvatel. Při jeho zrodu pak arabsko-židovské násilnosti výrazně zesílily. Většina Arabů nakonec z Palestiny v panice uprchla, nebo byla vyhnána. To přispělo k tomu, že počet Židů v regionu převýšil počet Arabů. Vzápětí po vyhlášení samostatnosti Izraele došlo k útoku sousedních arabských států na Izrael. Ten sice dokázal Araby porazit, ale konflikt mezi ním a arabskými sousedy pokračoval dále. Došlo k několika dalším velkým válkám (1956, 1967, 1973 a 1982). Teprve na sklonku 70. let začalo izraelsko-arabské nepřátelství slábnout. Byly podepsány mírové smlouvy s Egyptem (1979) a Jordánskem. Vztahy Izraele k dvěma ostatním arabským sousedům – Sýrii a Libanonu – jsou však do dnešních dnů stále špatné. Ve vztahu k Sýrii je klíčovým problémem izraelská okupace Golanských výšin.

Druhou kapitolu sporu s Araby představuje dodnes nevyřešený konflikt s Araby, kteří žili na území Izraele před r. 1948 a jejich potomky. Tito Arabové se označují za Palestince. Izraelsko-palestinský konflikt měl od 50. let minulého století velice tvrdý průběh. Vygradoval zvláště po Šestidenní válce v r. 1967, kdy Izrael obsadil další území obývaná Araby – pásmo Gazy, Západní břeh, Golanské výšiny a poloostrov Sinaj. Palestinci vytvořili množství ozbrojených protiizraelských skupin. Naopak Izrael proti Palestincům velice tvrdě zasahoval. Izraelci začali navíc stavět na palestinských územích židovské osady, což dodalo konfliktu další rozměr. Po vlnách násilí v 70. a 80. letech se podařilo situaci zklidnit v 90. letech. Započal izraelsko-arabský mírový proces. V jeho rámci dostali Palestinci omezenou autonomii v určitých oblastech. V r. 2000 však došlo k vypuknutí dalšího vzájemného násilí a mírový proces se v podstatě zastavil. Od té doby se – s výjimkou dílčích věcí – nepodařilo izraelsko-palestinské vztahy zlepšit. Násilí pokračuje a vyřešení vleklého konfliktu je stále v nedohlednu.

Ve vnitřní politice se od r. 1948 Izraeli podařilo dosáhnout mnoha úspěchů. Vybudoval jednu z nejlepších armád světa, která do značné míry zabezpečila jeho existenci. I přes značnou militarizaci společnosti se v Izraeli povedlo uvést do chodu mnohé demokratické instituce a procesy. To se nicméně týká hlavně izraelských občanů židovského (a do značné míry i arabského) původu. Na okupovaných územích – hlavně v pásmu Gazy a na Západním břehu – zůstává otázka lidských práv a demokratických procesů rozporuplná. V hospodářství a vědě patří Izrael k nejvyspělejším zemím světa s četnými vazbami na Západ, hlavně na Spojené státy a Evropskou unii.

Vztahy EU a Izraele jsou vedeny jak v rámci evropsko-středomořského partnerství, tak i prostřednictvím asociační dohody EU a Izraele. Ta byla podepsána v Bruselu v r. 1995, přičemž v platnost vstoupila v r. 2000. Asociační dohoda zřídila dva hlavní orgány izraelsko-evropského dialogu: asociační radu Izraele a EU (na ministerské úrovni) a asociační komisi Izraele a EU (na úrovni vyšších úředníků).

Obchod mezi EU a Izraelem je uskutečňován na základě této asociační dohody, přičemž EU je nejdůležitější obchodní partner Izraele. V roce 2004 dosáhl vzájemný obchod obratu 15 miliard euro. 33 % izraelského exportu směřovalo do EU a takřka 40 % exportu pocházelo ze zemí EU. Podle asociační dohody je mezi EU a Izraelem volný obchod průmyslových produktů.

Jeruzalém na Google Maps

Odkazy:

Blízkovýchodní stránky
http://chunky.webpark.cz/israel.html
CIA World Factbook
https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/is.html
European Commision (2006): The EU's relations with Israel
http://ec.europa.eu/comm/external_relations/israel/intro/index.htm

Literatura:

Gilbert, Martin: Izrael: Dějiny, BB art, Praha 2002
 
Čejka, Marek: Izrael a Palestina – minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu, Barrister & Principal, Brno 2007
 
Generation Europe, o.s. neodpovídá za obsah externích internetových stránek.