Top banner
zpět na homepage
Srbsko
Kategorie: Sousedé EU

Republika Srbsko

Srbsko je balkánský stát, v 90. letech minulého století bylo Srbsko jedním z hlavních aktérů balkánských válek. Srbsko představovalo až do krvavého rozpadu bývalé Jugoslávie její základní kámen. Po pádu autoritativního režimu prezidenta Miloševiče se Srbsko vydalo na cestu demokratizace a hospodářské transformace. Jako samostatný stát vzniklo 5. června 2006 po rozpadu soustátí Srbsko a Černá Hora.

statni vlajka
Základní údaje
Běžný název Srbsko
Oficiální název (=rozšířený název) Republika Srbsko
Název v národním jazyce Republika Srbija
Hlavní město Bělehrad
Státní zřízení parlamentní republika
Rozloha 77 474 km2
Délka hranic 2 026 km
Obyvatelstvo 7 276 604 (červenec 2012)
Přírůstek obyvatel -0,464% (2011)
oficiální Jazyk srbština (88,3 %)
ostatní Jazyky maďarština (3,8%), bosenština (1,8%), rómština (1,1%),ostatní (4,1%)
Měna srbský dinár (RSD)
HDP 45,06 miliard USD (2011)
HDP na hlavu 10 800 USD (2011)
Růst HDP 1,8% (2011)
Člen EU ne
Dluh 41% HDP (2011)
Počet migrantů 0 migrantů/1000 obyvatel (2011)
Etnické menšiny Srbové 82,9%, Maďaři 3,9%, Rómové 1,4%, Jugoslávci 1,1%, Bosenci 1,8%, Černohorci 0,9%, další 8% (2002)
Hlava státu prezident republiky Tomislav Nikolić (31. květen 2012)
Předseda vlády Ivica Dačić (23. července 2012)

V čele Republiky Srbsko stojí prezident, volený na pětileté období. Ten má hlavně reprezentativní funkci. Může ale také vrátit zákon zpět k projednání parlamentem nebo rozpustit vládu. Hlavní exekutivou státu je vláda, vedená premiérem. Premiér je vybírán jednokomorovým parlamentem, který má 250 členů, volených na čtyři roky.

Srbsko má téměř devět a půl milionu obyvatel. Národnostní složení je následující: Srbové (82,86 %), Maďaři (3,91 %), Bosňáci (1,82 %), Romové (1,44 %). Významnou minoritou jsou Albánci, kteří v provincii Kosovo tvoří většinu. V Srbsku žije i značný počet Čechů a Slováků.

Hlavním náboženstvím je pravoslaví (84,1 %), menšími jsou pak římskokatolické (6,24 %), islám (4,82 %) a protestantismus (1,44 %).

Srbsko leží na balkánském poloostrově. Území Srbska bylo původně součástí Byzantské říše. Od 6. století se v oblasti usazovaly slovanské kmeny. Nezávislý srbský stát existoval mezi 13. a 15. stoletím a následně se stal obětí osmanské expanze. Osmanská nadvláda byla ukončena v roce 1878 ustavením nezávislého Srbska na Berlínském kongresu. Spory Rakouska-Uherska se Srbskem v souvislosti s atentátem na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda v Sarajevu posloužily jako záminka k rozpoutání 1. světové války. Po skončení 1. světové války došlo k vytvoření Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, které se v roce 1929 přejmenovalo na Jugoslávii. Během studené války byla Jugoslávie formálně součástí Sovětského bloku, ale zachovával si určitý odstup pod vedením svého prezidenta a partizánského vůdce z dob 2. světové války Josipa Broze-Tita. V 90. letech minulého století pak byla Jugoslávie zmítána řadou válek. Krvavý válečný konflikt vedl k zániku Jugoslávie a osamostatnění jednotlivých subjektů federace včetně Srbska.

Na severu Srbsko hraničí s Maďarskem , na západě s Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Černou Horou, na jihu s Albánií a Makedonií, na východě s Bulharskem a Rumunskem Na severu se nachází Panonská nížina, dále na jih se terén mění na hornatý, nejvyšší bod je Đaravica (2 656 m) v Kosovu. Skrz Srbsko také protéká Dunaj, nejdelší řeka v zemi, v Bělehradě se do něj vlévá Sáva. Dalším významným vodním tokem je Morava.

Administrativně se Srbsko skládá z tzv. Centrálního Srbska, historického území Vojvodiny a Kosova. Nyní je Vojvodina autonomní oblastí, ale Kosovo (v roce 1989 byl vrácen dřívější oficiální název Kosovo a Metohija) je zvláštní oblast pod mezinárodní správou garantovanou OSN, která je vyňata z dosahu srbské správy. Srbsko ji však nadále považuje za své území.

Srbské hospodářství se nachází v období transformace. Pro srbskou ekonomikou je hlavním problémem vysoká míra nezaměstnanosti a nedostatečné hospodářské reformy. Provedení úspěšných ekonomických reforem je také jednou z podmínek pro vstup země do EU. Vnitropolitická situace je po otřesech z 90. let minulého století relativně stabilní. Nicméně jako negativní trend je hodnocen růst popularity extrémně nacionalistických sil zejména v souvislosti s otázkou budoucího postavení srbské provincie Kosovo.

EU a Srbsko:

Srbsko se po pádu Miloševičova režimu přihlásilo k myšlence integrace do severoatlantických struktur. Bělehrad tak usiluje o vstup jak do NATO, tak i do EU. V jednání s Bruselem však braní vyřešení kosovské otázky a vydání válečných zločinců.

Otázka statusu srbské provincie Kosovo, která je v současné době pod mezinárodní správou, dodnes zaměstnává nejednoho diplomata v Bruselu. Bělehrad se je jen těžko ochoten vzdát Kosova, kde se nachází významné historické dědictví srbského národa. Dnes je však většina obyvatel Kosova tvořena Albánci, kteří požadují nezávislost na Srbsku. Unii se v jednání s Bělehradem do určité míry daří dobře využívat vidinu možného členství k získání srbských ústupků.

EU navíc požaduje vydání válečních zločinců z dob balkánských válek k mezinárodnímu soudu do Haagu, což Bělehrad do určité míry plní. Pro mnohé Srby je však otázka vyrovnání se s minulostí stále ještě příliš citlivá a obzvláště některé nacionalistické skupiny v zemi tak brzdí spolupráci s EU.

Bělehrad na Google Maps

Odkazy:

Stručné informace o Srbsku (domácí politická situace, zahraniční politika, hospodářství):
http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/stat.asp?StaID={058D3AB9-040F-4801-999E-291CD12585A3}
Historická a politický charakteristika Srbska (v angličtině):
http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/country_profiles/5050584.stm
Vztahy EU a Srbska/jednání o možném vstupu Srbska do EU (v angličtině):
http://ec.europa.eu/enlargement/serbia/eu_serbia_and_montenegro_relations_en.htm
Wikipedie – otevřená encyklopedie:
http://en.wikipedia.org/wiki/Serbia
Generation Europe, o.s. neodpovídá za obsah externích internetových stránek.