Top banner
zpět na homepage
Turecko
Kategorie: Sousedé EU

Turecká republika

Turecká republika byla založena 19. října 1923 jako jeden z nástupnických států Osmanské říše. Nezávislosti předcházela okupace Istanbulu a dalších území Dohodou a řecko-turecká válka (1920-22). V meziválečném období panoval v Turecku autoritativní režim jedné strany - Lidové republikánské strany - rozhodující úlohu však měl prezident republiky Mustafa Kemal Atatürk (otec Turků, prezidentem od roku 1923 do své smrti v roce 1937). Systém jedné strany vydržel do roku 1945. Pluralitní stranický systém v Turecku trpěl častou nestabilitou, jejímž důsledkem byly zásahy armády v letech 1960, 1971, 1980-82 a 1997. Armáda je části společnosti považována za ochránce stability a sekulární podstaty republiky, tj. přísného oddělení náboženství a politiky. Zároveň je její postavení problematické a její role v politice je terčem kritiky doma i v zahraničí.

statni vlajka
Základní údaje
Běžný název Turecko
Oficiální název (=rozšířený název) Turecká republika
Název v národním jazyce Türkiye Cumhuriyeti
Hlavní město Ankara
Státní zřízení parlamentní republika
Rozloha 783 562 km2
Délka hranic 2 648 km
Obyvatelstvo 74 724 269 (1.leden 2012)
Přírůstek obyvatel 1,197% (2011)
oficiální Jazyk turečtina
ostatní Jazyky kurdština
Měna turecká lira (TRY)
HDP 778,1 miliard USD (2011)
HDP na hlavu 14 700 USD (2011)
Růst HDP 8,5% (2011)
Člen EU ne
Dluh 42,4%HDP (2011)
Počet migrantů 0,5 migrantů/1000 obyvatel (2011)
Etnické menšiny Turci 70-75%, Kurdové 18%, další minority (Arméni, Arabové, Řekové, Albánci, Gruzíni, Lazové, Čerkesové, Židé a další) 7-12% (2008 )
Hlava státu prezident republiky Abdullah Gül (28. srpen 2007)
Předseda vlády Recep Tayyip Erdoğan (14. březen 2003)

Po druhé světové válce se Turecko politicky začalo přibližovat Západu. Bylo to mimo jiné důsledkem nátlaku ze strany Sovětského svazu. V roce 1952 se společně s Řeckem stává členem NATO. Velmi brzo Turecko reaguje i na vznikající hospodářskou integraci v západní Evropě. V roce 1959 podává přihlášku do Evropského hospodářského společenství a o čtyři roky později se stává přidruženým členem. V roce 1974 Turecko reaguje na vojenský převrat na Kypru, jehož cílem bylo připojení ostrova k Řecku, a podniká invazi na jeho severní část, za účelem ochrany tamní turecké menšiny.

Evropská unie, která sloučila dosavadní Evropská společenství, přiznala v roce 1999 Turecku status kandidátské země. V prosinci 2004 bylo rozhodnuto o začátku přístupových jednání do EU. Samotné jednání o zahájení přístupových rozhovorů bylo napjaté a Rakousko odvolalo svou hrozbu vetem na poslední chvíli. Samotné přístupové rozhovory jsou od začátku plné komplikací a vinu na tom má nejen Turecko. Problémy jsou zejména v těchto oblastech:

1. Kypr

Turecko od poloviny 70. let udržuje vojáky na severní části ostrova, kde podporuje mezinárodně neuznanou Severokyperskou tureckou republiku, jejíž obyvatelstvo je převážně turecké. Druhou, větší část ostrova tvoří Kyperská republika, etnicky převážně řecká, která se naopak těší mezinárodnímu uznání a od května 2004 je členem EU. Turecko podpořilo Annanův plán na sjednocení ostrova, o kterém proběhla souběžná referenda v dubnu 2004, těsně před vstupem Kypru do EU. Zatímco kyperští Turci sjednocení podpořili, kyperští Řekové k překvapení mezinárodního společenství byli proti. Vstup Kypru dodal již složitému problému další nesnáze. Řecká část ostrova je členem EU a může blokovat ta rozhodnutí, která se týkají přístupových rozhovorů a vyžadují jednohlasný souhlas všech členských států. Ze strany Turecka dochází k porušování celní unie, která platí mezi Tureckem a EU od roku 1995. Turecko neumožňuje přístup na své území kyperským lodím a letadlům. EU stále uplatňuje sankce proti severní části ostrova, přestože v roce 2004 přislíbila, že sankce budou zrušeny, pokud se kyperští Turci vysloví pro sjednocení. Právě Kyperská republika je jedním z hlavních zastánců sankcí. Turecko v poslední době prosazuje přenesení řešení problému opět na půdu OSN.

2. Lidská práva

Turecko je kritizováno za nedostatečné plnění tzv. kodaňských kritérií, která kladou důraz zejména na lidská práva. Přes značný pokrok oproti minulosti má Turecko stále nedostatky. Cílem kritiky je v poslední době paragraf trestního zákona č. 301, který umožňuje trestat výroky napadající Turecko a jeho instituce. Za výroky spojené s arménskou genocidou, která není v Turecku uznávána, byl žalován mimo jiné i Orhan Pamuk, držitel Nobelovy ceny za literaturu.

3. Politické reformy

nedostatek v této oblasti úzce souvisí s předchozím bodem. Reformy se v posledním roce znatelně zpomalily. Dá se to připisovat na vrub volbám, které nakonec proběhly v předstihu tří měsíců před plánovaným termínem. Vláda premiéra Erdo?ana nebyla ochotná za situace, kdy podpora členství v EU klesá, přijímat rozhodnutí, která by nahrála opozici, včetně případného zrušení článku 301.

4. Odpor veřejného mínění

podle Eurostatu poklesla podpora vstupu Turecka mezi celkovou populací EU z 66% na 52% v roce 2005 a klesla dále na 39% v roce 2006. Mezi největší odpůrce patří Rakousko (81% proti) a Německo (69% proti), na druhém pólu je Španělsko (23% proti) a Rumunsko (7%). Co stojí za poklesem podpory? Odpověď na otázku je složitější, v obecné rovině však jde o strach z migrace pracovní síly z Turecka, obraz Turecka jako chudé země a pro mnohé sporný status Turecka jako evropské země. Dále hrají nemalou roli obavy ze zhoršení bezpečnosti (sousedství s problematickým regionem středního Východu) a obavy z přijetí země, jejíž obyvatelstvo z 99%vyznává islám, což je zvýrazněno strachem z terorismu vedeného některými islamistickými organizacemi. Průzkumy veřejného mínění rovněž naznačují, že jádro odpůrců a příznivců není tak silné (výrazný pokles mezi začátkem roku 2005 a rokem 2006) a nerozhodnutý střed mění své názory podle momentální úrovně vztahů mezi EU a Tureckem. V budoucnu tedy může převážit obraz Turecka jako islámské země s fungující demokracií a výkonnou ekonomikou, které se v posledních letech díky úspěšným reformám nebývale daří.

Pozn. Ve hře Evropa 2045 je možné Turecko do EU přijmout, nepřijmout, nebo přijmout s výhradou, tj. s omezenými členskými právy. V hlasování se každá možnost považuje za odlišný návrh. Například při následujícím počtu hlasů - 3 pro přijetí, 5 pro nepřijetí, 4 pro přijetí s výhradou - nebude Turecko do EU přijato (ačkoliv součet hlasů pro přijetí a přijetí s výhradou je vyšší než součet hlasů pro nepřijetí).

Ankara na Google Maps

Odkazy:

Ministerstvo zahraničních věcí Turecka
http://www.mfa.gov.tr/mfa
Studie AMO o dalším rozšiřování EU
http://www.amo.cz/publikacefiles/eu_enlargement_jemelkova_amo.pdf
Zastoupení Evropské komise v Turecku
http://www.avrupa.info.tr/DelegasyonPortal.html?LanguageID=2
profil Turecka na CIA Factbook 2007
https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/tu.html
Generation Europe, o.s. neodpovídá za obsah externích internetových stránek.