Top banner
zpět na homepage
Chorvatsko
Kategorie: Sousedé EU

Chorvatská republika

Chorvatsko je balkánský stát, v 90. letech minulého století bylo jedním z aktérů občanské války v Jugoslávii. V roce 1991 Chorvatsko vyhlásilo společně se Slovinskem nezávislost, což rozpoutalo vleklý válečný konflikt, který s proměnlivou intenzitou trval až do roku 1995. Po osamostatnění se Chorvatsko stalo parlamentní republikou a započalo s rozsáhlými ekonomickými reformami.

statni vlajka
Základní údaje
Běžný název Chorvatsko
Oficiální název (=rozšířený název) Chorvatská republika
Název v národním jazyce Republika Hrvatska
Hlavní město Záhřeb
Státní zřízení parlamentní republika
Rozloha 56 594 km2
Délka hranic 1 982 km
Obyvatelstvo 4 480 043 (červenec 2012)
Přírůstek obyvatel -0,092% (2012)
oficiální Jazyk chorvatština (96,1%)
ostatní Jazyky srbština (1%), další jazyky včetně italštiny, maďarštiny, češtiny, slovenštiny a němčiny (2,9%) (2001)
Měna kuna (HRK)
HDP 63,84 miliard USD (2011 )
HDP na hlavu 18 400 USD (2011)
Růst HDP 0% (2011 )
Člen EU ne
Dluh 43,9%HDP (2011)
Počet migrantů 1,51 migrantů/1000 obyvatel (2012)
Etnické menšiny Chorvati 89,6%, Srbové 4,5%,další 5,9% (včetně Bosenců, Maďarů, Slovinců, Čechů a Rómů) (2001)
Hlava státu prezident republiky Ivo Josipović (18. únor 2010)
Předseda vlády Zoran Milanović (23. prosinec 2011)

Chorvatsko je od roku 2000 parlamentní demokracií. V čele Chorvatské republiky stojí prezident, volený na pětileté období. Prezident je volený přímo, maximálně na dvě volební období. Jeho funkce je hlavně reprezentativní. Je nejvyšším velitelem ozbrojených sil, má vliv na zahraniční politiku země. Má také některé, především procedurální povinnosti a pravomoce. Hlavní exekutivou státu je vláda, vedená premiérem. Premiér je vybírán jednokomorovým parlamentem, který má 100 - 160 členů, volených na čtyři roky.

Chorvatsko má téměř čtyři a půl milionu obyvatel. Národnostní složení je následující: Chorvaté 89.6%, Srbové 4.5%, Ostatní 5.9% (především Bosňané, Maďaři, Albánci, Slovinci, Češi, Romové, Černohorci aj.). V zemi panuje dodnes výrazné napětí mezi Srbskou menšinou a většinovým obyvatelstvem, způsobené především konfliktem v první polovině devadesátých let.

Hlavním náboženskou skupinou v zemi jsou křesťané hlásící se k římskokatolické církvi (87,83%), zastoupení především Chorvaty, Srbská menšina se převážně hlásí k pravoslavnému vyznání (4,42%), okrajově jsou zde zastoupeni muslimové, přes 5% tvoří lidé bez vyznání.

Chorvatsko leží na balkánském poloostrově. Území Chorvatska bylo po bitvě u Moháče (1526) až do první světové války součástí Rakousko – Uherska. Po skončení 1. světové války došlo k vytvoření Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, které se v roce 1929 přejmenovalo na Jugoslávii. Během studené války byla Jugoslávie považována za součást Sovětského bloku, ale pod vedením svého prezidenta a partyzánského vůdce z dob 2. světové války Josipa Broze-Tita si zachovala značnou míru nezávislosti. V roce 1991 Chorvatsko vyhlásilo společně se Slovinskem nezávislost na Jugoslávii, což rozpoutalo vleklý válečný konflikt, který s proměnlivou intenzitou trval až do roku 1995. Po osamostatnění se Chorvatsko stalo parlamentní republikou a započalo s rozsáhlými ekonomickými reformami.

Na severu Chorvatsko hraničí se Slovinskem a Maďarskem, na západě se Srbskem, na jihu s Bosnou a Hercegovinou a Černou horou.

Největší část území leží v Panonské nížině se dvěma největšími řekami – Sávou a Drávou, které se vlévají do Dunaje. Tyto velké řeky jsou zároveň důležitými dopravními tepnami. Téměř 40 % rozlohy Chorvatska tvoří pohoří. Nejvyšším bodem je Chorvatská Dinara (1.831 m). Součástí Chorvatska je 1.777 km dlouhý členitý pás turisticky atraktivního pobřeží Jaderského moře, jehož významnou součástí je také množství ostrovů.

Chorvatsko se od roku 1992 dělí na 21 žup, ty se dále dělí na opčiny, které mají podobné postavení jako české obce.

Chorvatské hospodářství se stále potýká, i přes jisté známky oživení v posledních letech, s vysokou mírou nezaměstnanosti a deficitem zahraničního obchodu. Dalším problémem je také nerovnoměrný stupeň rozvoje jednotlivých regionů. I přes tyto přetrvávající problémy Chorvatské hospodářství od roku 2000 vykazuje stabilní růst mezi 4 a 6% HDP a to zejména díky rozvoji turismu. Stát má stále velkou roli v ekonomice, privatizace a další reformy naráží na odpor obyvatelstva a politiků. Příprava na členství v EU však vytváří zvýšený tlak k jejich uskutečnění.

EU a Chorvatsko:

Chorvatsko již od svého vzniku projevuje zájem o integraci do Evropské unie a NATO. Po Slovinsku má ty nejlepší předpoklady ze zemí bývalé Jugoslávie. Chorvatsko zahájilo přístupové rozhovory v roce 2005 a do dnešního dne se mu podařilo uzavřít 16 z 35 kapitol. Pokud se mu podaří rozhovory uzavřít do podzimu 2009, Chorvatsko by mohlo do EU vstoupit koncem roku 2010, nebo počátkem roku 2011.

Přijetí Chorvatska se také může stát signálem pro pro Srbsko a ostatní Balkánské státy, kterým se ještě plně nepodařilo vyřešit otázku zahraniční orientace a kolísají mezi nacionalismem, orientací na Rusko a příklonem k evropské integraci.

Záhřeb na Google Maps

Odkazy:

Stručné informace o Chorvatsku (domácí politická situace, zahraniční politika, hospodářství):
http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/stat.asp?StaID={C4919630-E365-4221-9749-FE8B4EE41260}
Historická a politická charakteristika Chorvatska (v angličtině):
http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/country_profiles/1097128.stm
Vztahy EU a Srbska/jednání o vstupu Chorvatska do EU (v angličtině):
http://www.euractiv.com/en/enlargement/eu-croatia-relations/article-129605
Wikipedie – otevřená encyklopedie:
http://en.wikipedia.org/wiki/Croatia
Generation Europe, o.s. neodpovídá za obsah externích internetových stránek.