Top banner
zpět na homepage
Evropská komise
Kategorie: Instituce a organizace

Anglicky: The European Commission

Díky rozsáhlému spektru pravomocí patří Evropská komise (EK) k nejdůležitějším institucím EU. Často bývá dokonce zjednodušeně označována za "evropskou vládu".

V úzkém slova smyslu tvoří EK 27 komisařů jmenovaných podle principu 1 stát = 1 komisař. Každému z těchto komisařů je na základě politické dohody svěřeno určité portfolio, tedy oblast působnosti - např. oblast zemědělské politiky, vnějších vztahů, celní unie, životního prostředí atd.

Kolegium komisařů je jmenováno vždy na dobu 5 let. Funkční období současné Komise potrvá od roku 2009 do roku 2014. Jejím předsedou je José Manuel Barroso z Portugalska. Za Českou republiku zde působí Štefan Füle. Na starosti má oblast rozšiřování EU a evropskou politiku sousedství.

Ačkoliv jsou komisaři formálně jmenováni jednotlivými státy, nesmějí od vnitrostátních vlád přijímat žádné pokyny a musejí jednat pouze v zájmu Unie jako celku.

Pro výkon svých povinností mají komisaři k dispozici svá "ministerstva", tzv. generální ředitelství (běžně se používá zkratka DG) a služby (např. právní služby, překladatele, různé experty apod.). Celkem zaměstnává aparát EK asi 30 000 úředníků.

Evropská komise má čtyři hlavní pravomoci:

  1. 1.EK řídí každodenní chod Unie, provádí konkrétní politiky EU a spravuje její rozpočet. Komise je v tomto smyslu exekutivním orgánem Unie.
  2. 2.EK jako jediná instituce EU může navrhovat právní předpisy (směrnice, nařízení, doporučení apod.), které pak předkládá Evropskému parlamentu a Radě EU ke schválení. Komise má tedy "legislativní monopol".
  3. 3.EK zastupuje Evropskou unii na mezinárodní scéně, např. je pověřena vyjednáváním dohod mezi EU a ostatními zeměmi. Nejviditelnější je tato praxe v případě obchodní politiky nebo při jednání s kandidátskými státy o rozšíření.
  4. 4.EK je také "strážcem práva EU" - společně s Evropským soudním dvorem dohlíží na vymahatelnost evropského práva. Např. může vyvíjet politický nátlak na státy, aby provedly některou evropskou normu, pokud tak z nějakého důvodu neučinily.

EK je politicky odpovědná Evropskému parlamentu, který má právo podat návrh na vyslovení nedůvěry a Komisi jako celek odvolat. Rezignovat mohou i jednotliví komisaři. Zatím však k odvolání EK nikdy v historii nedošlo. Nejblíže tomu situace dospěla v roce 1999, kdy Komise tehdejšího předsedy Jacquese Santera nakonec těsně před hlasováním sama odstoupila kvůli korupčnímu skandálu.

Největším problémem, se kterým se v současnosti EK potýká, je hledání rovnováhy mezi spravedlivým zastoupením všech členských států a zajištěním výkonnosti Komise. Dosud se každé rozšíření EU projevilo zvýšením počtu komisařů, pro které bylo třeba najít nová portfolia. Tato situace zatím vyvrcholila s přistoupením Bulharska a Rumunska v roce 2007, kdy byl rumunský komisař pověřen řízením oblasti mnohojazyčnosti, tedy pravomocí významem naprosto nesrovnatelnou např. s pravomocemi komisaře pro obchod nebo vnější vztahy.

Podle původního ustanovení Lisabonské smlouvy mělo složení Komise projít zásadní změnou – pokud by do té doby Evropská rada nerozhodla jinak, měl být od roku 2014 počet komisařů redukován tak, aby bylo dosaženo větší efektivity a nebylo třeba dále nepřirozeně dělit stávající portfolia nebo složitě hledat nová. Komise měla nově mít počet členů rovný 2/3 počtu členských států. Součástí záruk vyjednaných Irskem po prvním odmítavém referendu o Lisabonské smlouvě je však politický slib, že bude přijato rozhodnutí, aby se Komise i nadále skládala z jednoho občana každého členského státu.

Odkazy:

Oficiální stránky Evropské komise (česky)
http://ec.europa.eu/index_cs.htm
Zastoupení Evropské komise v České republice (česky):
http://evropska-unie.cz/cz/
Euroskop.cz: Evropská komise (česky)
http://www.euroskop.cz/109/sekce/zakladni-informace/
Generation Europe, o.s. neodpovídá za obsah externích internetových stránek.