Top banner
zpět na homepage
Evropské zákonodárství
Kategorie: Principy a činnost EU

Evropské právo je obsaženo ve smlouvách a v aktech orgánů EU. Rozlišuje se mezi primárním a sekundárním právem. Primární právo zahrnuje zakládací smlouvy, pozdější pozměňovací a přistupovaní akty a jejich závazné protokoly a dodatky.

zakon

Sekundárním evropským právem se rozumí právo, které podle postupů stanovených ve smlouvách (viz níže) přijímají orgány EU. Sekundární akty jsou v členských zemích závazné bez nutnosti zvláštního vnitrostátního schválení.

Typy aktů sekundárního práva:

  • nařízení - nejsilnější právní akt, má přímý účinek
  • směrnice - adresována výhradně členským zemím, musí být do vnitrostátního práva přejata, je závazná co do svého cíle, ale prostředky jak jej dosáhnout jsou ponechány na rozhodnutí členských zemí
  • rozhodnutí - je přímo závazné, ale platí pouze pro stanoveného adresáta (členský stát, nebo jiný subjekt)
  • doporučení a stanoviska - pro své adresáty nejsou právně závazná, doporučení navrhují určité způsoby chování a stanoviska vysvětlují postoj orgánu Společenství v konkrétním případě.
  • Na přijímání evropského práva se podílí (právo iniciativy), Rada a Parlament (legislativu projednávají a přijímají). Lisabonská smlouva (v platnosti od 1. prosince 2009) zavedla tzv. běžnou legislativní proceduru (prakticky totožnou s dříve platnou procedurou spolurozhodování), které podléhá většina legislativy (např. kromě společné zahraniční a bezpečnostní politiky). Parlament se s Radou rovnoměrně dělí o legislativní pravomoc. Pokud se Rada a Parlament nedohodnou na navrhovaném legislativním opatření, předloží ho dohodovacímu výboru, složenému ze stejného počtu zástupců Rady a Parlamentu. Když tento výbor dojde k dohodě, zašle odsouhlasený text znovu Parlamentu a Radě, aby ho mohly konečně přijmout ve formě zákona. Postup je graficky znázorněn v diagramu na konci tohoto textu.

    Evropské právo v širším smyslu zahrnuje i rozsudky Soudního dvora, právní akty EU, mezinárodní dohody uzavřené jménem EU a mezinárodní dohody mezi členskými státy, které se týkají aktivit Unie. Toto vše náleží k tzv. acquis communautaire, což je francouzský výraz znamenající v podstatě "to, čeho bylo v EU dosaženo" - jinými slovy jde o práva a povinnosti sdílené členskými státy EU.

    Dříve se jako právní akty EU označovaly výhradně právní normy přijímané v rámci tzv. druhého (Společná zahraniční a bezpečnostní politika) a třetího pilíře (Spravedlnost a vnitřní věci) EU. Právo legislativní iniciativy si mezi sebou dělily členské státy a Komise, při rozhodování v Radě byla pravidlem jednomyslnost. Parlament měl v některých oblastech konzultativní pravomoc. Soud měl omezenou pravomoc vydávat rozhodnutí pouze v rámci 3. pilíře.

    Běžná legislativní procedura

    Procedura spolurozhodování

    Odkazy:

    Euroskop.cz: Rozhodování v EU (česky)
    http://www.euroskop.cz/8896/sekce/vyvoj-rozhodovani-o-evropske-legislative/
    Europa.eu: Průvodce eurožargonem ve srozumitelné řeči (česky)
    http://www.europa.eu/abc/eurojargon/index_cs.htm
    Generation Europe, o.s. neodpovídá za obsah externích internetových stránek.