Top banner
zpět na homepage
Pakt růstu a stability
Kategorie: Principy a činnost EU

Pakt růstu a stability

Paktem růstu a stability se rozumí dohoda členů Evropské měnové unie o koordinaci jejich rozpočtových politik. Stanovuje maximální povolenou velikost rozpočtových schodků, tak aby neohrožovaly stabilitu společné měny a zároveň nezvyšovaly inflaci v Evropské měnové unii.

rust

Pakt růstu a stability byl navržen bývalým německým ministrem financí Theo Waigelem. Německá ekonomika se po celou druhou polovinu dvacátého století vyznačovala úspěšným bojem s inflací. se bálo, že po přijetí jednotné měny nebude Evropská centrální banka schopna čelit inflaci kvůli rozpočtové nedisciplinovanosti některých členských států Eurozóny.

Pakt stability byl přijat v roce 1997. Jeho cílem je udržet fiskální disciplínu mezi členskými státy Eurozóny. Státy se podpisem tohoto paktu zavázaly, že jejich roční deficit veřejných financí nesmí překročit hranici 3% a celkový státní dluh hranici 60%. Protože však několik států má dluh výrazně vyšší, v případě Řecka či Itálie dokonce přes 100%, je v paktu dodatek, že pokud je dluh vyšší, musí mít alespoň dlouhodobě klesající tendenci. Dále se státy zavázaly, že ve střednědobé perspektivě dosáhnou vyrovnaného rozpočtu. Státy mají za povinnost každoročně předkládat zprávu, jak se k tomuto cíli přibližují.

Podle kritiků však pakt růstu a stability nijak státy nemotivuje k přebytkovým rozpočtům v dobách konjunktury a zejména snižuje možnost státu reagovat na recesi. Členské státy Eurozóny se vzdaly své měnové politiky a fiskální politika je jediný způsob jak mohou reagovat na ekonomické šoky, jako je například náhlé zvýšení ceny ropy. Tříprocentní omezení schodku veřejných financí však podle kritiků vládám omezuje manévrovací prostor. Bývalý předseda Evropské komise Romano Prodi dokonce označil pakt stability za stupidní.

Prvním státem, který začal mít po přijetí Eura s plněním paktu stability problémy, se stalo v roce 2001 Portugalsko. Poté se přidaly i velké státy jako Francie a Německo. Pokud nějaký stát nedokázal rozpočtová kritéria obsažená v paktu splnit, měl být potrestán vysokou pokutou. Problém však spočívá v tom, že uvalení finanční sankce nenastává hned při porušení paktu, nýbrž výši pokuty musí nejdříve odsouhlasit Rada EU.

V roce 2003 Rada EU i přes odpor zástupců států jako Španělsko, Finsko, Rakousko či Nizozemí finanční sankce Francii a Německu prominula a dala jim čas dosáhnout kritérií paktu a stability do roku 2005. To ve skutečnosti znamenalo zmrazení paktu na další dva roky, neboť poté nebylo možné požadovat po ostatních členech dodržení kritérií, když to Rada dvěma největším státům Evropské unie prominula. Rozhodnutí Rady vyvolalo protesty u států, které kritéria paktu stability splnily. Evropské komise prohlásila, že Rada porušila evropské primární právo a napadla rozhodnutí Rady u Evropského soudního dvora.

V roce 2005 byl pakt růstu a stability na popud Francie a Německa modifikován. Byl rozšířen o situace, za kterých je možné tříprocentní hranici deficitu veřejných financí překročit a zároveň s tím byla prodloužena lhůta, jak dlouho může toto překročení trvat. Tato reforma znamená podle některých ekonomů faktický konec paktu růstu a stability, neboť jakékoliv zadlužování bude možné politicky zdůvodnit a vyhnout se tak sankcím.

Odkazy:

Businessinfo.cz: Pakt růstu a stability (česky)
http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/politiky-eu/pakt-stability-a-rustu/1000521/47666/
Euroskop.cz: Hospodářská a měnová unie (česky)
http://www.euroskop.cz/674/sekce/hospodarska-a-menova-unie/
Europa.eu: Stability and growth pact and economic policy coordination (anglicky)
http://europa.eu/legislation_summaries/economic_and_monetary_affairs/stability_and_growth_pact/index_en.htm
Generation Europe, o.s. neodpovídá za obsah externích internetových stránek.