Top banner
zpět na homepage
Oblasti činnosti EU
Kategorie: Principy a činnost EU

Oblasti evropské politiky a rozdělení kompetencí

Základní rozdíl zde spočívá v míře vzdání se autonomie členského státu na rozhodování v dané oblasti ve prospěch unijních orgánů (Rada, Parlament, Komise), přičemž platí, že čím citlivější/důležitější oblast (zahraniční záležitosti, obrana, soudnictví, zdravotnictví atp.), tím méně pravomocí jsou státy ochotné svěřit nadnárodním orgánům. Při dělbě pravomocí mezi Evropskou unii a členské státy je stále větší důraz kladen na princip subsidiarity. Podle něj mají být rozhodnutí přijímána na co nejnižší úrovni státní správy/samosprávy.

oblasti

Lisabonská smlouva (v platnosti od 1. prosince 2009) rozděluje pravomoci do tří úrovní: na výlučné, sdílené a takové, které zahrnují činnosti, jimiž Unie pouze podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států, aniž by je nahrazovala.

  1. Výlučná pravomoc znamená, že v určité oblasti je Unií svěřena výlučná působnost přijímat závazné právní akty, takže členské státy tak mohou činit pouze tehdy, jsou-li zmocněny Unií nebo provádějí-li akty přijaté Unií. Lisabonská smlouva vyjmenovává celkem pět oblastí: celní unie, stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu, měnová politika pro členské země, jejichž měnou je euro, společná obchodní politika a zachování biologických mořských druhů v rámci společné rybářské politiky.
  2. Pravomoci sdílené znamenají, že v určitých přesně vyjmenovaných oblastech mají jak Unie, tak i členské státy pravomoc přijímat závazné právní akty. Výčet zahrnuje tyto oblasti: vnitřní trh, sociální politika (v oblastech vymezených smlouvou), hospodářská, sociální a územní soudržnost, životní prostředí, ochrana spotřebitele, oblast výzkumu a technologického rozvoje a dále také zemědělství a rybolov, dopravu, transevropské sítě, energetiku, prostor svobody, bezpečnosti a práva, veřejné zdraví, rozvojová spolupráce a humanitární pomoc. Členské státy v tomto případě vykonávají svou působnost v rozsahu, v jakém ji nevykonala Unie nebo se rozhodla přestat ji vykonávat. Jak je patrné, záležitosti vnitřního trhu a doprovodných politik mají v tomto výčtu velkou váhu.
  3. Do oblastí, v nichž Unie svou pravomocí a činností podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států, aniž by je přitom nahrazovala, Lisabonská smlouva započítává:  ochranu a zlepšování lidského zdraví, průmysl, kulturu, cestovní ruch, všeobecné vzdělávání, odborné vzdělávání, mládež a sport, civilní ochranu a správní spolupráci.
  4. Odkazy:

    Euroskop.cz: Politiky EU (česky)
    http://www.euroskop.cz/665/sekce/antidiskriminace/
    Europa.eu: Lisabonská smlouva v kostce (česky)
    http://europa.eu/lisbon_treaty/glance/index_cs.htm
    Generation Europe, o.s. neodpovídá za obsah externích internetových stránek.