Top banner
zpět na homepage
Křesťanství
Kategorie: Myšlenkové směry

Křesťanství

Křesťanství je monoteistické náboženství, uctívá jednoho Boha, který je trojjediný – Otec (Stvořitel), Syn (Ježíš Kristus) a Duch svatý. Je nejrozšířenějším náboženstvím na světě a hlásí se k němu přibližně třetina lidstva.

krestanstvi

Vzniklo v židovském prostředí jako zvěst, kterou Ježíš Kristus přinesl nejen pro Židy, ale pro všechny národy. Náš letopočet se formálně počítá od narození Ježíše, ačkoli o jeho přesné datum se vedou spory. Od židovského náboženství přejalo křesťanství řadu základních prvků, zejména Starý zákon, k němuž přidalo další posvátné spisy, např. evangelia, Skutky apoštolů, listy Pavla a dalších apoštolů či Apokalypsu čili Zjevení sv. Jana, které se souhrnně nazývají Nový zákon. Starý a Nový zákon dohromady tvoří Písmo svaté neboli Bibli. Křesťané věří, že Ježíš je Mesiáš – Spasitel, který zemřel umučen na kříži, ale přemohl smrt a vstal z mrtvých. Věřící jsou křtěni a v životě se mají řídit mimo jiné desaterem božích přikázání. Mezi nejznámější křesťanské svátky patří Vánoce (narození Ježíše) a Velikonoce, svátek Poslední večeře Páně (jeho ukřižování a zmrtvýchvstání). Poslední večeře Páně je také vzorem pro základní křesťanský obřad – mši (u některých církví setkání obce).

Základním prvkem křesťanství je láska k bližnímu, která se neomezuje na příslušníky jednoho národa, skupiny nebo společenské vrstvy. Protože vzniklo v prostředí římské říše, nalezl tento universalismus brzy následovníky nejen v rozptýlených židovských obcích, ale i mezi příslušníky nejrůznějších jiných národností a společenských skupin. Od počátku ale bylo v napjatém vztahu vůči oficiálnímu římskému polyteismu, křesťané odmítali skládat císaři pocty jako nejvyššímu bohu. První silné protikřesťanské nálady se široce objevily již v šedesátých letech prvního století našeho letopočtu, za vlády císaře Nerona. Perzekuce křesťanů trvaly až do 4. století, kdy byl v roce 313 vydán Edikt milánský, který křesťanství zrovnoprávnil s ostatními náboženstvími. Zanedlouho se křesťanská víra stala státním náboženstvím celé Římské říše. Po rozpadu říše na západní a východní část došlo k oddělení dvou tradic, z byzantské se postupně zformovalo dnešní pravoslaví, které je rozšířeno především v Rusku a částečně na Balkáně. Hlavou západního křesťanství se stal římský biskup, papež, jakožto nástupce apoštola Petra. V 11. století se obě církve od sebe oddělily definitivně.

Po rozpadu Západořímské říše a výměně obyvatel na většině jejího území zůstala církev jedinou „infrastruktura“, zajišťující vzdělanost a základní kulturní vazby.

Na přelomu 15. a 16. století probíhala pod vlivem humanistů (např. Erasmus Rotterdamský) diskuse o dalším směřování církve, která skončila schizmatem, nejprve Luther a později Kalvín a další reformátoři vystupovali proti jednotnému chápání církve. Následovalo století náboženských válek, zakončené třicetiletou válkou, na jejímž konci bylo dosaženo mocenské rovnováhy a praktického kompromisu, kdy byla oběma stranami přijata zásada „čí stát, toho náboženství“. Změna nastala až s nástupem osvícenství, kdy Josef II. umožnil na svém území působení několika vybraných protestantských církví. Náboženská svoboda se v Evropě prosadila až v souvislosti se změnami, způsobenými Napoleonem.

Křesťanství se výrazně prosadilo i mimo Evropu. Významné zeměpisné objevy v 16. a zejména 17. století znamenaly období velkých misií – cest motivovaných šířením víry v Ježíše Krista. Misie byly vysílány do Latinské Ameriky (kde se křesťanství stalo dominantním náboženstvím), Afriky a Asie. Spojené státy americké vznikly na základě působení osídlenců – především křesťanských migrantů z doby evropských náboženských válek a sporů. O dvě století později vyslala pravoslavná církev misie na Sibiř a jiná místa.

Dnes křesťanství dominuje třem kontinentům – Americe, Austrálii a Evropě. O vliv na africký kontinent se dělí s islámem, v Asii jsou křesťané menšinou.

Většina obyvatel států Evropské unie se hlásí ke křesťanské víře, moderní státy ale uznávají princip oddělení státu od církve. Jednotlivé státy mají svoje vztahy s katolickou církví upraveny mezinárodními smlouvami s Vatikánem, reprezentovaným papežem. Tím je nyní Benedikt XVI.

V poslední době se otázka zmínky evropské křesťanské tradice či křesťanské víry v Boha stala předmětem diskusí spojených s přípravou nové reformní ústavní smlouvy Unie. Státy jako Německo, Itálie, Polsko a Slovensko navrhovaly, aby bylo na evropské křesťanské dědictví odkázáno v preambuli nově vznikající ústavy, naopak druhá skupina států v čele s Francií to odmítla. Diskuse na toto téma se vedla uvnitř všech států Unie.

Odkazy:

Portál o křesťanství
http://www.krestanstvi.cz/
Abeceda víry
http://www.vira.cz/
Pravoslavné křesťanství
http://www.orthodoxia.cz/
Anglická verze internetové encyklopedie Wikipedie
http://en.wikipedia.org/wiki/Christianity
Generation Europe, o.s. neodpovídá za obsah externích internetových stránek.