Top banner
zpět na homepage
Politický extremismus
Kategorie: Myšlenkové směry

Politický extremismus

Politický extremismus je krajně radikální politický postoj, který se zakládá na odmítání základních norem a hodnot ve společnosti. Usiluje o změnu politického systému a odstranění politických elit s cílem získat podíl na výkonu státní moci.

extremismus

V rámci politického extremismu rozlišujeme mezi tradičními formami, jako je levicový a pravicový extremismus, a později vzniklými formami extremismu, např. extremismus náboženský, ekologický a nacionalistický či extremismus středu.

Pravicový extremismus vychází z rasismu (postoj definovaný jako rasová nenávist) a xenofobie (strach z cizinců). Je založen na přesvědčení, že v aktuální společnosti existuje nerovnost. Podle ideologie o rasové čistotě (vytvoření společnosti jedné vybrané rasy) chtějí zastánci pravicového extremismu vytvořit novou společnost. Mezi klasické projevy pravicového extremismu patří: rasismus, antisemitismus (nenávist vůči židům) a s jistými modifikacemi fašismus/neofašismus, nacismus a neonacismus.

Levicový extremismus rovněž usiluje o vytvoření nové společnosti. Tato nová společnost má být založena na naprosté rovnosti a vztazích postavených na principu dobré vůle a obětavosti. Cílem levicového extremismu je potlačení individualismu, sociální politika a odstranění kapitalismu. Mezi hnutí představující levicový extremismus můžeme zařadit anarchisty (hnutí odmítající jakoukoli formu nadřazenosti a nadvlády) a stoupence různých směrů socialistické a komunistické ideologie.

Extremismus středu představuje spojení některých principů proklamovaných pravicovým a levicovým extremismem. Základem jejich ideologie je rasismus a xenofobie, autoritářství a nacionalismus ve formě upřednostnění domácí politiky před politikou zahraniční (požaduje např. vystoupení z mezinárodních organizací a hospodářskou soběstačnost). K prosazení svých cílů často používá mechanismy zastupitelské demokracie (volby, parlament), v rámci kterých se deklaruje jako nositel národních zájmů. Představitelem středového extremismu může být Red and Anarchist Skinheads (RASH).

Charakteristika politického extremismu

Politický extremismus sdílí některé charakteristiky s chováním, které je označované jako politické hnutí. Mezi ně např. patří skupinové myšlení, vnímání světa na základě protikladu dobro-zlo, vnímání kritiků a oponentů svého programu jako nepřátel s požadavkem jejich potlačení („personifikace nepřítele“), mobilizace přívrženců na základě emocionálních a iracionálních apelů, pocit nadřazenosti vůči existující společnosti.

Odlišujícími rysy politického extremismu jsou: odmítání kompromisů, nesnášenlivost a používání násilných i nenásilných prostředků zaměřených proti aktuálnímu politickému zřízení (jako např. provokace, demonstrace, průvody, projevy vandalismu, atd.).

Původ extremismu a jeho projevy v EU

Vzhledem k podstatě politického extremismu, která spočívá v odmítání dosavadního zřízení, je jeho vznik a nárůst spojen s prohlubováním evropského integračního projektu. Nicméně ideologické kořeny obou „tradičních forem“ extremismu (pravicového a levicového) sahají k prvopočátkům levicové/komunisticko-anarchistické a nacistické, resp. fašistické ideologie. Pravicový extremismus se v Evropě v podobě, jaké ho známe dnes, objevil v první polovině 80. let – centrem jeho projevů bylo Německo a Itálie, přičemž převládala fašistická orientace. Vývoj levicového extremismu v Evropě v zemích, které nepatřily do sféry Sovětského svazu je řídce studovaným problémem, a ačkoli můžeme konstatovat, že v nějaké formě existoval, jeho projevy byly spíše marginální.

Problematika politického extremismu v Evropě se objevila na přelomu 80. a 90. let, kdy byli v rámci parlamentních, nebo místních voleb v Belgii, Francii, Itálii, Německu a Rakousku zvoleni představitelé pravicových extremistických stran (Vlámský blok, Jean-Marie Le Pen s Národní frontou, Alessandra Mussolini se stranou MSI, Franz Schonhuber a Republikánská strana a Jorg Haider se Stranou svobody). Ačkoli tato volební vítězství extrémní pravice vyvolala poměrně značné zděšení a požadavky na reakci EU (EU uvalila na Rakousko sankci v podobě zmražení oboustranných vztahů v případě účasti Haiderovy strany ve vládě, nicméně k dalším konkrétním opatřením EU nepřistoupila, což bylo označováno jako „ztráta tváře pro EU“), odborníci tvrdí, že vzhledem k existenci relativně silných konzervativních stran a zakořeněných demokratických hodnot je vliv a hrozba těchto extremistických pravicových stran poměrně malá.

Zastánci levicového extremismu jsou spíše známí na základě protestů proti globalizaci, během setkání na vrcholné úrovni či státních návštěv (viz pravidelné protesty proti americkému prezidentu G.W. Bushovi). Často se jedná o skupiny nevelkého rozsahu (přibližně 200 lidí), které jen zřídka sahají k násilným metodám protestu. Levicový extremismus na vládní úrovni v členských zemích EU se dosud neobjevil.

Odkazy:

Zpráva o problematice extremismu na území ČR v roce 1999. Ministerstvo vnitra ČR. (česky):
http://www.mvcr.cz/extremis/1999/
Znoj, Milan; Mareš, Miroslav. Je pravicový extremismus nebezpečnější než levicový? In: Literárky v síti. (česky):
http://www.literarky.cz/?p=clanek&id=517
Generation Europe, o.s. neodpovídá za obsah externích internetových stránek.