Top banner
zpět na homepage
Nacionalismus
Kategorie: Myšlenkové směry

Nacionalismus

Nacionalismus je politické hnutí založené na vyzdvihování a zdůrazňování společných kulturních a materiálních zájmů příslušníků jednoho národa, často s cílem dosáhnout státní samostatnosti. Ernest Gellner o nacionalismu říká: "Nacionalismus je v první řadě politickým principem, podle nějž by politický a národní celek měly být totožné“.
Vnímání nacionalismu je značně rozporuplné – často je interpretován negativně (viz vypuknutí První a Druhé světové války). Na druhou stranu je nacionalismus interpretován jako přirozená reakce na historický vývoj jednotlivých národů (například v Polsku vedla vlna nacionalismu k obnovení polského státu).
Můžeme rozlišovat mezi dvěma typy nacionalismu: německý nacionalismus, který staví na etnicitě (německý jazyk a německé jméno), a francouzský nacionalismus založený na principu chápání všech jedinců jako občanů. Specifické místo zaujímá židovský nacionalismus, sionismus, který je spojen s židovskou vírou.

nationalismus

Hlavní principy, na kterých staví nacionalismus jsou: oddanost jedince národu a výjimečnost, a v některých případech až nadřazenost vlastního národa. Národ je definován na základě existence společných hodnot a tradic a zakládá se na společném jazyku, historii, náboženství a území.

Historie nacionalismu jako směru s politickým obsahem se datuje do 19. století kdy se zrodil jako typicky evropské hnutí. Nacionalismus spojil aspekty romatického vyzdvihování cítění a identity a liberální požadavky na to, že legitimní stát by měl být založen na lidech, spíše než na dynastii, bohu, atd. Význam nacionalismu je spojován s formováním národního uvědomění a vznikem snahy o osamostatnění nesamostatných národů, nebo s posilováním národní jednoty s cílem hospodářsky předstihnout ostatní silné státy. Ačkoli byl nacionalismus spojován ve svých počátcích s liberálním pokrokovým hnutím, ke konci 19. století se posunul spíše k pozici konzervativismu a reakcionářství.V opozici k rodícímu se a stále sílícímu socialismu se nacionalismus začal radikalizovat a apelovat na zašlou slávu národa a na vojenská vítězství a měnil se v šovinismus (vypjatý nacionalismus) a nabýval charakteristiky xenofobie(nenávist vůči cizincům). Na počátku 20. století se nacionalismus rozšířil na území kolonií, které jej použily jako zbraň proti evropským kolonizátorům s cílem ustavit samostatné státy.

Nacionalismus je často vnímán jako základ pro ideologie nacismu a fašismu, které se rozvinuly a uplatnily v první polovině dvacátého století.

Míra uplatnění v Evropě

Nacionalistická hnutí můžeme dodnes nalézt na území některých evropských států – jedná se především o Spojené Království Velké Británie a Severního Irska, která se potýká se skotským, irským a velšským nacionalismem; Španělsko s baskickým separatistickým hnutím; a mezi národy bývalé Jugoslávie. Rovněž proces sjednocení Německa na počátku 90.let vyvolal některé nacionalistické aspirace.

Odkazy:

Internet Modern History Sourcebook (v angličtině):
http://www.fordham.edu/halsall/mod/modsbook17.html
Stanford Encyclopedia of Philosophy (v angličtině):
http://plato.stanford.edu/entries/nationalism/
Global politics. Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy (v angličtině):
http://www.globalpolitics.cz/tema/nacionalismus/
Generation Europe, o.s. neodpovídá za obsah externích internetových stránek.