Top banner
zpět na homepage
Socialismus
Kategorie: Myšlenkové směry

Socialismus

Socialismus je myšlenkový směr, který se snaží soukromé vlastnictví a třídní rozdělení společnosti nahradit systémem založeným na společném vlastnictví. Vychází z předpokladu, že sociální spravedlnosti lze dosáhne pouze rovností všech. Dokud bude nerovnost mezi lidmi, společnost musí být nutně nespravedlivá. K této nerovnosti vede soukromé vlastnictví, proto by měl být soukromý majetek převeden na společnost a stát. Název vychází z latinského socius, společník, spojenec. Socialismus jako myšlenkový směr vznikl jako reakce na průmyslový kapitalismus v období průmyslové revoluce v 19. století. Jeho cílem je dosažení ideálu rovnosti, spravedlnosti a mezilidské solidarity cestou sociální reformy, nebo revoluce. Obecně si klade za cíl změnu majetkových a právních vztahů ve společnosti, změnu struktury hospodářství a změnu státního zřízení. Historickými formami socialismu jsou utopický a družstevní socialismus, vědecký socialismus (vycházející s marxismu), reformní socialismus z něhož vychází sociální demokracie, nacionální socialismus a neomarxismus.

socialismus

Různé oblasti světa formovaly ideje socialismu svým vlastním způsobem. Například socialismus ve Stalinově SSSR byl velmi úzce spjat s totalitním režimem. V Číně tamní vůdci přizpůsobili socialismus historickému vztahu lidu a vládců. Vytvořili systém založený na poslušnosti, podřízenosti a disciplíně. Na mnoha územích světa se socialismus spojil s nacionalismem a podnítil tak vzpoury proti koloniálnímu útlaku. Jinde, jako například v jižní nebo střední Americe vedli socialističtí revolucionáři války proti vojenským diktaturám. Ve 20. století bylo v některých případech idejí socialismu zneužito v diktátorských režimech a oligarchiích ve prospěch nadvlády jedné strany či jednoho člověka v čele státu. Obecně lze říci, že existovalo tolik tváří socialismu, kolik bylo států či vůdců hlásících se k tomuto směru.

Po revolučních letech 1848/49 se v Evropě začal formovat nový druh politického myšlení, jehož cílem bylo naplnit slova Velké francouzské revoluce: „ Rovnost, volnost, bratrství“. Prvními mysliteli byly Francouzi Pierre J. Proudhon a Louis Blanc. Původ myšlenky společného majetku ve společnosti je však mnohem starší. Například už Platón předpokládal, že tzv. ideální obec funguje na základě společného vlastnictví. Thomaso Campanella ve svém díle Sluneční stát nastiňuje ideální společnost, ve které neexistuje soukromé vlastnictví. Mezi významné předchůdce socialismu se také řadí Jean Jacques Rousseau. Nejvýznamnějšími představiteli socialismu jsou však Karl Marx a Bedřich Engels, kteří v roce 1848 vydali Komunistický manifest. Představovali si, že dělnická třída bude převezme moc v socialistické proletářské revoluci.

Po první světové válce došlo k rozštěpení socialistického hnutí. Z extrémních socialistů vznikly komunistické strany, z umírněných sociálních demokratů se vytvořily strany levostředové orientace. Organizovaná socialistická hnutí začala vznikat ve 30. letech 20. století, kdy vzniká Svaz spravedlivých, ze kterého se později vyvinul Svaz komunistů. Ve 2. polovině 20. století prováděli socialisté rozsáhlé programy sociálních reforem a poskytovali širokou sociální péči. Vzorovou sociální demokracií v Evropě se stalo Švédsko, kde v poválečném období vládla převážně dělnická strana. Avšak v 70. letech přišla ekonomická krize, která stála i za volebními neúspěchy socialistů. Například ve Velké Británii Margaret Thatcherová vyhlásila „smrt socialismu“. Za konečný neúspěch socialismu jsou považovány Gorbačovy reformy v Sovětském svazu a následné zhroucení komunistických režimů v zemích východní Evropy.

  • předchůdci – Platón, Thomas More (dílo Utopia), Jean Jacques Rousseau
  • zakladatelé – Pierre J. Proudhon, Louis Blanc (konec 19. století)
  • nejvýznamější představitelé – Karl Marx, Bedřich Engels (dílo Komunistický manifest)
  • humanistický socialismus – Robert Owen, Charles Fourier (přelom 18. a 19. století)
  • revizionismus (snaha o prosazení socialismu parlamentní cestou) – Edward Bernstein
  • revoluční socialismus – V.I. Lenin (vůdce proletářské revoluce v Rusku v r. 1917)

Po pádu Sovětského svazu v roce 1991 se země se socialistickým zřízením jako Česká republika začaly ubírat směrem k hospodářství volného trhu. V dnešní době mají sociální či sociálně-demokratické strany své místo téměř v každé vládě světa. Ve státech EU jsou zachovány některé prvky socialistických myšlenek, především se promítají do sociálních dávek či podpory nezaměstnanosti.

Odkazy:

Internetová politicko-filozofická encyklopedie
http://literatura.kvalitne.cz/soci.htm
Stránky Strany demokratického socialismu
http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/osi_sd.htm
Internetová encyklopedie
http://cs.wikipedia.org/wiki/Socialismus
Generation Europe, o.s. neodpovídá za obsah externích internetových stránek.