Top banner
zpět na homepage
Trest smrti
Kategorie: Události

Trest smrti

Absolutní trest je zakázán ve všech členských zemích Rady Evropy a je důležitým prvkem společné identity evropských zemí, kterým se vymezují vůči ostatním zemím a regionům (např. USA).

smrt

Trest smrti je ve své nejjednodušší podobě starý jako lidstvo samo. Byl to vždy prostředek, jak zbavit společnost nebezpečného jedince a zároveň působit preventivně na ostatní členy společnosti svojí krutostí. Přestože k prvnímu zrušení trestu smrti došlo již v 1. století př. n. l. ve starověkém Římě, o obecném trendu k zákazu absolutního trestu lze mluvit až s koncem 18. století (a idejemi Velké francouzské revoluce). Tyto tendence souvisejí s rozvojem základních lidských práv, mezi kterými zaujalo čelné místo právo na život. Významným milníkem byla rovněž Druhá světová válka. Po roce 1945 totiž zaznamenala ochrana lidských práv intenzivní rozvoj. Prvním moderním státem, který trest smrti zrušil, bylo Toskánsko (v roce 1786). V českých zemích se tak poprvé stalo krátce za panování Josefa II. Po jeho smrti byl ovšem trest smrti obnoven a definitivně zakázán až v roce 1990. Roku 1991 byl tento zákaz začleněn přímo do Ústavy (jako součást Listiny základních práv a svobod) a od roku 1992 je navíc Česká republika (jako nástupnický stát ČSFR) vázána mezinárodní Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy.

Spory o oprávněnost trestu smrti probíhají dodnes. Jeho zastánci poukazují především na zabránění zločinci opakovat čin, za který byl odsouzen, silný odstrašující účinek, většinovou podporu ve společnosti a také určitou adekvátnost (trest smrti jako jediný odpovídající trest za zvlášť brutální trestné činy), popřípadě starodávné pravidlo oko za oko, zub za zub. Odpůrci argumentují jednak nemorálností výkonu takového trestu (je to podle nich jen vražda se státním souhlasem) a jednak možností justičního omylu (při pochybení soudu již nelze vrátit rozhodnutí zpět). Zpochybňují dále preventivní dopad trestu smrti s tím, že většina činů, za které je absolutní trest ukládán, není předem plánována.

V současné době lze rozdělit země světa podle přístupu k trest smrti následovně:

  • země, které nemají takový trest ve svém trestním řádu
  • země, které sice tento druh trestu v trestním řádu mají, ale neuplatňují ho
  • země, které používají tento druh trestu jen pro určité skupiny odsouzených (vyloučeni mohou být například mladiství)
  • země, které tento druh trestu používají jen za výjimečných okolností (např. při vyhlášení výjimečného stavu)

Zatímco všechny členské státy Rady Evropy se zavázaly k neuplatňování absolutního trestu, jinde ve světě je často používán (některé státy USA, Čína, Singapur nebo Írán).

Pro Evropskou unii stojí na žebříčku hodnot lidská důstojnost na prvním místě, takže se trestu smrti musí zříci všechny země, které se chtějí stát členy. Mezi unijními institucemi zaujímá v tomto ohledu čelné postavení Evropský parlament, který spolupracuje s mezinárodními organizacemi, které bojují za zrušení trestu smrti v celosvětovém měřítku. Zákaz trestu smrti je obsažen mimo jiné v Protokolech č. 6 a 13 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv (1950). Zákaz se týká všech okolností, včetně válečného stavu.

Na mezinárodní úrovni se problematice trestu smrti věnuje např. Komise OSN pro lidská práva, která roku 1999 přijala rezoluci vyzývající státy světa k přijetí Druhého opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech. Tento protokol je zaměřen na zrušení trestu smrti ve všech signatářských státech a pro pozastavení jeho uplatňování v zemích, kde k tomu ještě nedošlo. Na svých zasedáních se otázce trestu smrti věnují delegáti Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a pravidelně se tímto tématem zabývá i Rada Evropy (zejména její Parlamentní shromáždění). Mezinárodní uskupení s názvem Světová koalice proti trestu smrti (World Coalition Against the Death Penalty) dokonce vyhlásila 10. říjen Světovým dnem proti trestu smrti. K tomu se připojila i Rada Evropy (podpořená Evropským parlamentem) a vyhlásila tento den i Evropským dnem proti trestu smrti.

K problematice trestu smrti se kromě výše zmíněných dokumentech Evropské unie vztahují i další mezinárodní smlouvy stanovující právo každého člověka na život. Jedná se především o Všeobecnou deklaraci lidských práv (čl. 3), Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (čl. 6) a Mezinárodní úmluvu o právech dítěte (čl. 6 a 37a). Dále jde o rezoluce Valného shromáždění OSN – č. 2857 (1971), č. 32/61 (1977) a č. 44/128 (1989). Ve svých rezolucích se k danému tématu vyjádřil i Hospodářský a sociální výbor OSN a pochopitelně i již zmíněná Komise OSN pro lidská práva – zejména rezoluce č. 1998/8 a č. 1999/61 a č. 2000/65.

Odkazy:

internetová encyklopedie Wikipedia (česky):
http://cs.wikipedia.org/wiki/Trest_smrti
stránky organizace Amnesty International (v angličtině):
http://web.amnesty.org/pages/deathpenalty-countries-eng
rozbor historie a pro a proti trestu smrti (česky):
http://tisk.juristic.cz/30510/tisk/old
stránky Evropského parlamentu (česky):
http://www.europarl.europa.eu/news/expert/briefing_page/10863-283-10-41-20070927BRI10862-10-10-2007-2007/default_p001c006_cs.htm
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (v angličtině):
http://www.learnstuff.com/learn-about-the-international-covenant-on-civil-and-political-rights
Generation Europe, o.s. neodpovídá za obsah externích internetových stránek.